John Steinbeck - Toulavý autobus

Psychologický román, který Steinbeck napsal v poválečných čtyřicátých letech, je věrným obrazem americké moderní společnosti. Nastiňuje osudy lidí, kteří se náhodou sešli v kalifornském zájezdním hostinci "Na Nároží povstalců" a velmi věrohodně vykresluje svým osobitým způsobem jejich charaktery. Všichni tito lidé jsou příslušníky zmechanizované, odlidštěné civilizace, která svou uniformitou člověka nutí vytvořit si svůj vlastní svět snů. Tento vnitřní svět se pak snaží stůj co stůj ukrýt před svým okolím.

Ústřední postavou knihy je řidič autobusu Juan Chicoy, napůl Mexičan a napůl Ir. Je to správný chlap, sebevědomý a originální - což se projevuje také tím, že jako jeden z mála ještě jezdí předpotopním autobusem, láskyplně nazvaným Milenka. Je to člověk, který má své zásady a je přímý, je to možná jeden z posledních rebelů, kteří vzdorují jednotvárnosti života. Jeho manželka Alice je hysterická, stárnoucí žena, která si velmi dobře uvědomuje jeho horkokrevnou povahu. Neustále jí zmítá žárlivost a strach z toho, že by ji muž mohl opustit. Tyto pocity si vybíjí na personálu svého malého podniku, jídelny, kterou spolu s manželem provozuje.

Číšnice Norma je dívka nepříliš vzhledná - což ovšem paní Chicoyové velmi vyhovuje. Je to dívka, která žije plně ve svých snech. V těch se proměňuje z obyčejné číšnice v okouzlující filmovou hvězdu, zářící po boku Clarka Gabla. Celý Normin svět se vlastně odvíjí jen v rovině těchto snů, do kterých se propadá tak, že jim nakonec sama věří.

Norma je lehce zranitelná a ovladatelná - trpí nedostatkem sebevědomí a lásky - a tak je snadným hromosvodem Aliciných nálad.

Puchejř Carson je Juanovým učedníkem a pomocníkem. Je to ošklivý výrostek, který podobně jako Norma strádá nedostatkem uznání. Každý sebemenší projev zájmu o jeho osobu u něj - stejně jako u Normy - způsobuje záplavu vděčnosti.

Tito lidé tedy představují celý personál jídelny "Na Nároží povstalců".

Celý příběh začíná tím, že cestující musí kvůli poruše autobusu strávit noc v tomto malém podniku. Samozřejmě to v jejich řadách vyvolá rozladění nad nepohodlím, ale také napomůže k tomu, aby se díky společně sdílenému osudu blíže seznámili. Muži se chvástají svými obchodními úspěchy - jako prototyp je zde vykreslen agent Horton, živící se prodáváním umělých zkrvavených noh (lahvičku umělé krve dostane zákazník nádavkem). S tímto výrobkem má nevídaný úspěch - jde o roztomilou zábavu, která se nejlépe uplatní v kruhu přátel, domnívajících se, že zranění je skutečné. Dalším takovým obchodníkem je Pritchard, který cestuje na dovolenou s manželkou a dospělou dcerou Mildred. Pritchard i jeho žena jsou lidé, kteří mají pocit jistoty, jen když jsou obklopeni stejně smýšlejícími lidmi své vrstvy. Naproti tomu jejich dcera je inteligentní, hezké děvče, které má svůj samostatný úsudek, zcela odlišný od bezduchého a sebestředného světa svých rodičů. Dále je zde krásná Kamila, která životem proplouvá díky své přitažlivosti, v podstatě je jí ale na obtíž, protože díky ní ji muži jen využívají a ženy nemají rády. Zkrátka už prvotní seznámení s "účastníky zájezdu" odkrývá mnohé z jejich charakterů.

Další rovina příběhu se odehrává už na cestě autobusem. Ovšem počasí není našim cestujícím vůbec nakloněno, v Kalifornii je právě období dešťů a rozbouřená voda strhne jediný most, který vede do San Juanu. Chicoy nechá cestující hlasovat, kudy pojedou a zvítězí stará, nepoužívaná cesta, vedoucí přes hory. Postupně se v Juanovi probudí jeho nespoutaná povaha a na okamžik začně přemýšlet o tom, že má vlastně dost tohoto života, těchto lidí, kteří se starají pouze o sebe a své záměry a své ženy, kterou už nemiluje, a tak nechá autobus schválně zapadnout do bláta. Ponechá pasažéry svému osudu a vydá se pro pomoc - ovšem sám má původně v úmyslu se už nevrátit.

Během jeho nepřítomnosti se mezi opuštěnými cestujícími odehraje několik zásadních konfliktů - pan Pritchard znásilní svou vlastní ženu, která mu léta odepírala "manželské povinnosti", Puchejř se pokusí o dobytí Normy, což se mu zdá schůdnější, než získat krásnou Kamilu. Znechucená Mildred se vypraví za Juanem - najde ho podle stop v blátě v opuštěné stodole.

Tito dva lidé, které spojuje plnokrevný a nespoutaný pohled na svět a nesvazují je předsudky, v sobě našli zalíbení už po cestě a teď, v opuštěné stodole, dojde k jejich milostnému sblížení. Ovšem oba si uvědomují, že šlo jen o touhu, která byla naplněna a oba se vrací zpět do svých životů. Juan vyprostí autobus, doveze lidi v pořádku na místo určení a zase se vrací ke své ženě.

***

I když od vydání Toulavého autobusu uplynulo už přes šedesát let, myslím, že tohle téma mezilidských vztahů, pokřivených životních hodnot a charakterů je stále aktuální. Je vidět, že lidé se v podstatě nemění a stejný - nebo podobný - příběh by se dal převést i do dnešní doby. Pokud přemýšlíte nad lidskými vlastnostmi a máte rádi propracované postavy, rozhodně bych tuto knihu ke čtení doporučila. Steinbeck byl mistrem v prokreslení nejen dialogů, ale i myšlenek svých postav a mnohdy až vyráží dech tím, jak dokonale je dokáže vystihnout.