The Principle of Moments - recenze
Jedním z posledních alb, které jsem zatím důkladně neprobírala a nesnažila se udělat svou "recenzi", je v pořadí druhá deska Roberta Planta The Principle of Moments.
Dalo by se říct, že zachycuje podstatu okamžiku, ve kterém se Robert Plant rozhodl oprostit od minulosti. Předchozí Pictures At Eleven ještě hodně hýří zeppelinovskými vlivy, což samozřejmě není na škodu. Ale Robert, jako sólový umělec, potřeboval najít vlastní cestu a vyjádření své osobnosti v hudbě. To se mu myslím povedlo dost dobře právě tady.
Principle of Moments je deska, na které se snoubí orientální vlivy (Wreckless Love), vzdušná melodika a atmosférično (Thru' With The Two Step, ve které jsou syntezátory v nádherné symbióze s Bluntovou kytarou), nálada, vyjádřená písní In The Mood, jejíž lehkost je zdůrazněná naprosto přirozeným zpěvem s dokonalým frázováním.
Tvrdší aspekty desky obstará úvodní Other Arms a Horizontal Departure, výstřednost a smysl pro experimentování se objeví v Stranger Here... Than Over There, která místy zní až strašidelně a možná trochu předznamenává další počin - Shaken'n'Stirred.
Nejvýznamější skladbou - na povrch i nejkomerčnější - je samozřejmě Big Log. Díky jejímu umístění na jedenácté pozici britského singlového žebříčku se Robertovi otevřely dveře do britské televizní hitparády Top of The Pops. Znamenalo to, že píseň pronikla do podvědomí širšího okruhu posluchačů a stala se z ní jedna z nejznámějších Plantových nahrávek vůbec. Sám Robert vyprávěl, jak k němu jednou na dovolené na Ibize přiběhla malá, hezká dívenka a prohlásila: "Já vás znám, vy jste ten, co zpíval Big Log. A co jste vlastně dělal předtím?" A on odpověděl: "To je velmi, velmi dlouhý příběh."... Big Log je mimořádná skladba - o textu se říká, že v něm hovoří s Bohem - a určitě potvrzuje jeho schopnost psát silné písně. A taky je pak prezentovat takovým způsobem, ze kterého je cítit plantovská opravdovost a prožitek - to, co mám na něm tak ráda.
Původní album, které vyšlo 20. září 1983 obsahuje pouze osm skladeb (celý seznam zde). Ale na reeditované verzi z roku 2006 jsou ke slyšení ještě čtyři bonusy - tři živé nahrávky z koncertu prvního sólového turné Roberta Planta v Houstonu a jedna nevydaná skladba s názvem Turnaround. Z živáků bych upozornila především na Live Up Yourself, původně od Boba Marleye.
Co se týče hudebníků na albu, sestava z roku 1982, kdy se nahrávalo první album, zůstává v podstatě stejná. Robbie Blunt - kytara, Jezz Woodroffe - keyboards a syntezátory, Paul Martinez - baskytara, Phil Collins - bicí a místo Cozyho Powela bubnoval ve dvou skladbách (Wreckless Love a Stranger Here...Than Over There) Barriemore Barlow (ex-Jethro Tull). Doprovodné vokály nazpívali John David a Ray Martinez a produkci alba zajistili kromě samotného Roberta Planta také Benji Lefevre a Pat Moran.
The Principle of Moments je album, které představuje novou cestu Roberta Planta v počátcích jeho sólové kariéry. I když se ještě neubrání srovnávání s minulostí, naznačuje jeho odpoutání se od kariéry zpěváka Led Zeppelin. Neklamný signál pro to je, že Robert album vydal pod svou novou značkou Es Paranza.
I když The Principle of Moments nepatří mezi mé nejoblíbenější desky od Roberta, přesto bych ji hodnotila jako velice dobrou. I v nechvalně proslulých osmdesátých letech, kdy byly v módě laciné popěvky a diskotékové odrhovačky (samozřejmě i tehdy vznikla spousta jiné kvalitní muziky) se mu dařilo jít cestou vkusného experimentování a vytvořil sbírku, za kterou se dneska určitě nemusí stydět. Předvedl na ní všestranný rozsah svého hlasu - vtiskl jím svůj punc osobnosti albu, které se pohybuje na pomezí rocku a popu. Dávám mu osm bodů z deseti a určitě doporučuji vaší pozornosti.
Celé album k poslechu
Komentáře
Okomentovat