Peníze, nebo zdraví?
Podle výběru témat na blog.cz je vidět, že pro ně hlasují převážně mladí lidé, které fascinují ty ponuré. Z poslední doby
bych uvedla třeba Sebevraždu, Peklo, Trest smrti a teď tady máme Krev. Jistě, nemusím nutně psát na každé téma, které se tu objeví. Ale něco mě nutí přidat svůj názor na hromadu dalších článků a tím zahltit internet dalším svým výplodem.
Už jste si někdy vydělávali na jídlo vlastní krví? Nebo třeba na boty? Já to jednu dobu dělala. Zpočátku se mi to jevilo jako snadný zdroj příjmů. Abyste tomu rozuměli, nedávala jsem přímo krev, ale jednu z jejích důležitých složek - krevní plazmu. O tomto snadném způsobu, jak přijít ke čtyřem stovkám, mi pověděla dcera. Některé její spolužačky si takto začaly přivydělávat, aby měly na sobotní pařbu a módní hadříky.
Nejprve jsem byla zhnusená, ale pod tíhou finančních problémů jsem začala stále víc přemýšlet o tom, že bych to mohla zkusit. Jsem přece zdravá a alergiemi netrpím, tak proč ne. Šla jsem se zaregistrovat do centra pro odběr krevní plazmy.
Po prvotním vyšetření lékařem mě uložili na lehátko s nohama mírně nahoře a do ruky mi sestřička píchla obrovskou jehlu, kterou zajistila náplastí. Pak mi dala do dlaně balónek a řekla, abych ho mačkala, aby krev mohla volně proudit jehlou do hadičky. Z hadičky pak do nádoby, kde se z ní oddělily krvinky a ostatní složky a naředěné fyziologickým roztokem mi nakonec proudily zpátky do těla. V plastové láhvi, která byla zavěšená nad přístrojem, se hromadila nažloutlá tekutina - plazma. Po naplnění limitu, stanoveného podle váhy dárce, byl odběr ukončen. Na konci čekaly vytoužené čtyři stovky, které mě měly spasit a mince do automatu s nápoji, kde jsem si mohla dát zdarma horkou čokoládu na posilnění.
Povzbuzena svým hrdinstvím a taky možností tohle opakovat každé dva týdny, jsem se samozřejmě hned objednala na příště. Začal tím kolotoč, který trval téměř rok a na jehož konci jsem si připadala naprosto vyždímaná. A abyste si nemysleli - při tom všem jsem ještě chodila normálně do práce.
Zpočátku jsem neměla žádný problém, ale po několika odběrech se obě moje ruce začaly podobat cedníku. Při každém dalším napíchnutí jehly jsem měla strach, jestli žíla nepraskne. Stávalo se to a nebyl to vůbec hezký pohled, to mi věřte. Naštěstí mě to nepostihlo, mé statečné žíly vydržely i nápor jednou týdně za výhodnou prémii - po osmi odběrech za sebou jsem dostala tisíc korun. To bylo tehdy radosti. Ale taky jsem se už vláčela jako stín. Začala jsem mít strach o své zdraví. Protivil se mi pach sálu, zvedal se mi žaludek při pohledu na plné láhve, trnula jsem strachem, když jsem viděla některé dárce omdlívat.
V té době se už moje tělo vzbouřilo a řeklo si, že mi musí dát lekci. Když už mozek nechce poslouchat varovné signály, řeklo si, tak mu to ukážu jinak. Začalo mi být hodně zle, skoro nic jsem nemohla jíst. Jednoho dne jsem po obyčejné bramborové kaši skončila v křečích na záchodě a myslela, že je to moje poslední hodinka. Nedalo se nic dělat, musela jsem navštívit svou lékařku.
Když mě uviděla, zhrozila se. Hlavně toho, když jsem se jí přiznala, co jsem se sebou dělala. Se svými 54 kily při výšce 170 jsem vypadala příšerně. Paní doktorka mě poslala na pár vyšetření, které dopadly pro mě dobře a dala mi radu - abych toho nechala.
To jsem samozřejmě věděla sama, ale přece jen, ty peníze se mi tehdy opravdu hodily. Většinou jsem z nich udělala nákup a vtipkovala, že to jídlo je vykoupeno mou vlastní krví. Ale po zkušenosti, kterou jsem si prodělala, už mě nikdo na odběru plazmy neviděl. Člověk si musí uvědomit cenu vlastního zdraví dřív, než ho ztratí. Z odebrané plazmy se dělají velmi drahé léky, které se pak prodávají do zahraničí za těžké peníze, takže ta almužna 400,- korun je opravdu jen slabá náplast za utrpěné ztráty. Nestojí v žádném případě za to, aby se člověk nechal zhuntovat.
Moje rada na závěr - nenechte se nikdy zlákat touto vidinou snadno vydělaných peněz. Myslím ale, že to už dostatečně vyznívá z celého mého příběhu.
P. S.: Nerada bych, abyste z tohoto článku pochopili to, že je špatné dávat krev, nebo plazmu. Určitě je potřebné - pokud jste zdraví - darovat krev, která pak může pomoci dalším lidem. Jen se to musí dít rozumně a ne pro zisk. Pak je totiž hranice posouzení našich možností posunutá penězi.
Komentáře
Okomentovat