Program letošních Colours se začíná rýsovat
Dnes se objevily na stránkách Colours of Ostrava jména zahraničních interpretů, což byla chvíle, na kterou čekaly tisíce fanoušků tohoto festivalu. Taky já jsem byla zvědavá, jak se povede poskládat program jubilejního desátého ročníku, o kterém organizátoři ještě nedávno prohlašovali, že bude ve znamení velkých návratů. Zatím to ale vypadá, že o "velkých návratech" to nebude.
Colours pokračují v duchu představování kapel ze všech koutů světa, což je nakonec to, co se mi na nich vždycky líbilo. Díky Colours jsem vlastně začala poslouchat různé, do té doby mi neznámé skupiny. Byly to vesměs zajímavé objevy, ale stejně se nemůžu ubránit myšlence, že z tohoto poslechu "world music" se dneska stává módní záležitost. My je posloucháme, protože jsou pro nás zajímaví a exotičtí, představujeme si jejich život v zemích, do kterých se nikdy nepodíváme, přitahuje nás jejich kultura, to všechno dělá tu hudbu ještě zajímavější.
Prostě lidé jsou stále dychtivější poslouchat něco neobvyklého, což může právě široká paleta world music nabídnout. Je to vlastně cestování prostřednictvím hudby. Taková kapela z Mali vám může dát na chvíli nahlédnout do své země, předat vám kousíček své historie. Jsme zkrátka pořád zmlsanější.
Lidé na fóru Colours se rozdělili na dva tábory - jedni by chtěli známé a "provařené" kapely, padala třeba jména jako Radiohead, Coldplay, RHCHP, Sting, Peter Gabriel. Druzí jsou spokojeni s tím, že Colours se drží svého jména - a snaží se představovat různé barvy hudby. Letos je sice v programu na můj vkus příliš mnoho "garážového rocku" a také různých hiphopových odnoží, ale i tak se bude určitě dát dobře vybírat. Taky doufám, že ta největší esa si organizátoři zatím nechávají v rukávu.
Když jsem pročítala rozdílné reakce - jedni hurá a sláva, druzí chtějí prodávat lístky, vzpomněla jsem si na svou včerejší úvahu nad tím, jak je těžké se zavděčit. Všem to prostě nikdy nejde. Vždycky budou lidé buď zklamaní, nebo nadšení, tak to už v životě chodí.
Teď přidám malou ochutnávku toho, co mě zatím v programu nejvíc zaujalo.
Blackfield - Blackfield
Pokud se vám zdá, že mají něco společného s Porcupine Tree, tak je to pravda. Jde o projekt jejich frontmana Stevena Wilsona a izraelského zpěváka Aviva Geffena.
Youssou N'Dour - Set
Vždycky jsem chtěla do Afriky, tak se podívám do Senegalu. Píseň mi hodně připomíná Salifa Keitu.
Sam Karpienia - Les Voyageurs
A neslyšeli jste ještě nikdy o rap'n'folku? Já teda ne, ale přijde mi to zábavné. Zkuste se kouknout tady.
Komentáře
Okomentovat