John Steinbeck - O myších a lidech

Zase jsem si pro vás připravila čtenářský koutek, malé nakouknutí do mé knihovny. Dnes bude na programu jeden z mých oblíbených autorů John Steinbeck a jeho novela O myších a lidech.

Název příběhu, který se odehrává ve třicátých letech minulého století, je odvozen od básně Roberta Burnse "Polní myšce". Básník v ní vypráví o tom, jak při práci na poli vyoral rádlicí myší hnízdo a pak rozjímá nad jejím osudem. Steinbeckova novela vlastně popisuje podobnou situaci - vykořeněnost hlavních hrdinů : schopného a rozumného Jiřího a jeho slabomyslného přítele a svěřence Lendy, kteří spolu putují za prací a za svým snem. Tím je vydělat nějaké peníze, aby si mohli pořídit vlastní domov a konečně se usadit. Jejich přáním je nebýt pouhými námezdními silami, které hledají práci na ranči, ale vlastnit kousek půdy, malý domek , králíky a drůbež.

Lenda je hromotluk s nevšední silou, ale s rozumem malého dítěte a je zcela závislý na svém příteli Jiřím. Ten sice považuje Lendu částečně za přítěž a zdroj problémů, ale na druhou stranu je rád, že někoho má - někoho, s kým může sdílet svůj sen o šťastném životě. S Lendou má ale jednu potíž; má totiž od dětství zvláštní zálibu chytat živé myši a pak je hladit. Jenže svou nemotorností a silou je vždy nechtěně zabije. Hlazení je vůbec Lendova velká vášeň a díky ní taky oba přátelé musí neustále měnit místa na rančích. Na tom předešlém došlo k incidentu s děvčetem, které se Lendovi zalíbilo a zatoužil je taky pohladit. Skončilo to potrhanými šaty a útěkem, který taktak zachránil Lendu před zlynčováním.

Teď tedy naši přátelé našli novou práci na farmě, které se snaží velet Curley, syn majitele. Je to slaboch bez přirozené autority u svých podřízených, všechno se snaží řešit pěstmi. Žárlí také na svou novomanželku, která neustále koketuje se všemi dělníky. Je to hezká mladá žena, která po boku Curleyho žije život, o který nikdy nestála a cítí se osamělá. Jiří hned po příchodu na farmu vycítí, že tato žena bude znamenat velký problém.

Na farmě mezi pracovníky jsou vztahy velmi povrchní, něco jako přátelství je tady jev nevídaný. Také proto jsou Lenda s Jiřím výjimkou, která budí údiv. Postupně se sblíží se starým chromým uklízečem, kterému svěří svůj největší sen o domečku. Uklízeč má našetřeny nějaké peníze a rád by s nimi do toho šel. Je už na farmě k ničemu - jako jeho starý a slepý pes, kterého mu jednoho dne chlapi zastřelí. S jeho našetřenými penězi dostává Lendův a Jiřího sen reálnější obsah.

Ale Curley se svou žárlivou a rýpavou povahou nepřestává dorážet. Jednou se pustí do Lendy a pro nic za nic ho začne mlátit. Ten se nejprve nebrání, ale pak se na popud Jiřího začne bránit a při tom zlomí Curleymu ruku. Za to ho pak Curley nenávidí ještě víc.

Nakonec dojde k tomu, co se muselo stát. Curleyho žena si vyhlídla Lendu, zrovna když je sám ve stodole a snaží se ukrýt do sena mrtvé štěňátko, které při mazlení nechtíc zabil. Předvádí se před ním a prosťáček Lenda je jí unešen. Požádá ji, jestli by si nemohl pohladit její hebké vlasy. Dívka souhlasí, ale když Lenda její účes cuchá víc a víc, začne křičet. Lenda ze strachu dívce zacpe ústa a při potyčce jí zlomí vaz. I při jeho jednoduchosti je mu jasné, že provedl něco hodně špatného a uteče na místo, které mu Jiří v případě problému určil. Je to místo, odkud vycházeli na ranč, místo u řeky, u vrbiček.

Tam se schová a čeká na Jiřího.

Poté, když chlapi objeví ve stodole mrtvé tělo Curleyho ženy, je jim jasné, kdo ji zabil. Převažuje mezi nimi názor, že si za to ta ženská mohla sama - neměla Lendu provokovat a pak křičet, ale Curley chystá krutou pomstu. Chce Lendu najít a zlynčovat.

Jiří ale ví, kde ho má hledat. Vezme pistoli a jde najisto do vrbiček. Tam najde Lendu - vystrašené dítě. Uklidní ho vyprávěním o jejich společném snu. Lenda umírá jedinou kulkou - s blaženým úsměvem na rtech, i ve smrti šťastný. Jiří ho zabil, aby ho ochránil před Curleyho zlobou. S Lendou ovšem Jiřímu umřela i jejich idea, jakoby s ním odešel i kus sebe sama. Sen o společném štěstí se rozplynul v nenávratnu.

---

Tato kniha vypráví o síle přátelství a zodpovědnosti, o tom, že dva jsou víc než jeden. Jiří by sice mohl být bez Lendy svobodnější a bezstarostný, ale on se přesto chce o svého mentálně zaostalého, ale v podstatě dobrosrdečného kamaráda starat. Mají jeden druhého navzájem a to jim dodává sílu. Po smrti Lendy je Jiří zlomený a už není schopen v sobě dál živit jejich společnou naději na lepší život. Už navždy v něm zůstanou výčitky svědomí, jeho život už nebude nikdy stejný, jako dřív.

Knihu bych k přečtení rozhodně doporučila, patří ke klasickým dílům. Jinak jste se s tímto příběhem mohli setkat i ve filmové podobě z roku 1992 v režii Garyho Sinise.

***¨

Úryvek z knihy

"To by sakra bylo, abych na to zapomněl!" pochválil se Lenda potichu. "Zalízt do vrbiček a čekat na Jiřího." Stáhl si klobouk na oči. "To bude Jiří vyvádět! Bude vykládat, jaký by to bylo, kdyby tak byl sám a nemusel se pořád se mnou zlobit." Otočil hlavu a zadíval se na jasné vrcholky hor. "Ale já se přece můžu hned sebrat a půjdu si najít v těch horách ňákou jeskyni." A pak smutně: "Ale tam už nebudu dostávat kečup - ale z toho já si nebudu nic dělat. Když o mě Jiří nestojí...Já mu uteču. Já uteču."

A tu z Lendovy hlavy vystoupila malá tlustá babka. Měla tlusté okuláry a ohromnou kartónovou zástěru s kapsami a byla naškrobená a vymytá. Postavila se před Lendu, ruce si položila na kyčle a káravě se na něho zaškaredila.

A když promluvila, byl to hlas Lendův. "Co jsem se ti naříkala a naříkala: Ať mi Jiřího posloucháš, je to přece takovej dobrej člověk a jakej je k tobě hodnej! Ale ty si nikdy nedáš pozor. Každou chvíli něco vyvedeš."

A Lenda jí odpověděl: "Vždyť já chtěl bejt hodnej, teto Kláro. Já chtěl, já prosím chtěl. Já za to nemoh."

"Na Jiřího ty ani nevzpomeneš," pokračovala Lendovým hlasem. "Vždycky ti přece dělal jen dobrý. Když měl koláč, tak ho nechal všechen pro tebe."

" Já vím," žalostnil Lenda, "Já chtěl, teto Kláro. To já prosím chtěl vždycky."

Přerušila ho. "Nebejt tebe, jaký moh mít celou tu dobu časy! Když shráb vejplatu, tak moh do bordelu a obrátit tam všecko vzhůru nohama nebo moh jít do herny šťouchat piliár. Ale on musel dávat pozor na tebe."

Žalem se Lenda rozeskučel. "Já to prosím vím, teto Kláro. Já se teď seberu a půjdu tady do těch hor a najdu si tam ňákou jeskyni, a Jiří už se mnou nebude mít žádný trápení."

"To ty říkáš," řekla na to přísně. "Tohleto říkáš vždycky, a přitom dobře víš, moc a moc dobře, že to nikdy neuděláš. Však ty od něj neodejdeš a Jiří bude skrz tebe pořád mít peklo na zemi!"

Na to Lenda: "Co bych neodešel! Jiří mi teď nedovolí opatrovat králíky."

Teta Klára byla ta tam a z Lendovy hlavy vyskočil obrovský králík. Seděl před ním na bobečku, plandal ušima a krčil na něho nos. I on promluvil Lendovým hlasem. "Opatrovat králíky!" spustil opovržlivě. "Takový boží dřevo! Ty a tancovat kolem králíků! Vždyť ty bys na ně zapomněl a nechal bys je pochcípat hlady. Řekni, že bys to neudělal. A co by tomu pak řekl Jiří?"

"Já bych nezapomněl." řekl Lenda nahlas.

"Nepovídej, prosím tě," odbyl ho králík. "Nabít tě do kanónu a vystřelit tě - ale ani za to nestojíš. Jiří udělal na mou duši co jen moh, aby tě z tý bryndy vytáh, ale nebylo to nic platný. Jestli si myslíš, že ti Jiří dovolí opatrovat králíky, pak jsi ještě větší magor, než jakej jsi bejval odjakživa. Ani pomyšlení! Popadne hezky klacek a ztříská tě, až budeš modrej."

"To zase ne," rozkohoutil se Lenda. "To zase Jiří neudělá! Já přece Jiřího znám, už ani nevím, jak je to dlouho a klackem na mě nešmát ani jednou jedinkrát! On je na mě hodnej. Zlej on na mě nebude."

"No, už tě má až po krk. Ztříská tě, až budeš modrej a půjde a tebe tady nechá."

"To on neudělá!" rozvzteklil se. "Něco takovýho on neudělá! Já přece Jiřího znám. Vždyť my chodíme po světě spolu."

Ale králík mu stále a tiše opakoval: "On tě, ty jedno boží dřevo, nechá. Nechá tě tu samotnýho. On tě nechá, ty jedno boží dřevo."