Tim Rose

Představíme si dnes v této rubrice dalšího z umělců, kteří měli vliv na tvorbu Roberta Planta. Dnes to bude americký zpěvák a skladatel Tim Rose.
Tim Rose, narozen 23. září 1940, byl Američan, ale velkou část svého života strávil v Londýně a v Evropě vůbec měl větší úspěch, než ve své rodné zemi.
V roce 1962 se setkal se zpěvákem Casse Elliotem (později Mamas&Papas) a Jimem Hendricksem a vznikla kapela s názvem The Big Three. Jejich úspěch rostl - nahráli dvě alba - The Big Three (1963) a The Big Three Live at the Recording Studio (1964).
Tim Rose po rozpadu "velké trojky" nastoupil úspěšnou dráhu sólisty. V listopadu 1966 vystupoval v San Franciscu spolu s hvězdami Grateful Dead a Jefferson Airplane. O rok později mu vyšlo první sólové album, nazvané Tim Rose. Na něm se objevila jeho verze písně Williama Robertse Hey Joe. Samozřejmě tuto píseň známe nejlépe v podání Jimi Hendrixe, ale existuje nespočet coverů. A je zajímavé, že údajně Hendrix vytvořil svou, nejvíce proslavenou verzi této skladby, poté, co ji slyšel od Tima Rose.
Tim Rose a Robert Plant
Také Robert Plant nahrál svou Hey Joe - s kapelou Band of Joy. Sice ji nikdy nevydali na desce, ale přece jen se jí dostalo rehabilitace, když v roce 2003 byla zařazena na Plantovo album Sixty Six To Timbuktu.
Další písní, která inspirovala Roberta Planta, byla Morning Dew. Tato píseň původně pochází od Bonnie Dobson, kanadské zpěvačky, která ji napsala v roce 1962. Od ní ji převzal roku 1963 americký lidový zpěvák Fred Neil a upravil si ji podle svého vlastního stylu. Tim Rose slyšel verzi Neila, poupravil si text a zaznamenal tuto skladbu na své album. V roce 2002 písničku znovu nahrál Robert Plant a Strange Sensation, objevila se na jejich první společné desce Dreamland, plné předělávek známějších i méně známých autorů.
Abychom zde ještě více ujasnili spojitost Tima Rose a Roberta Planta, nebo spíš respektive jeho spojitost s Led Zeppelin, byl to právě Tim Rose, se kterým těsně před nástupem do Led Zeppelin jel na turné John Bonham. Měl u něj zaručený slušný výdělek čtyřicet liber týdně a dokonce upoutal pozornost hudebního tisku. Robertu Plantovi dalo dost práce, aby Bonza přesvědčil k nástupu do kapely, jejíž budoucnost byla prozatím ve hvězdách. Posílal mu telegramy do jeho oblíbené hospody Tři muži ve člunu (Kladivo Bohů, str. 65). Pak ho bombardoval telegramy pro změnu Peter Grant, manažer budoucích Led Zeppelin. Nakonec se dal Bonzo přesvědčit, věděl, že v kapele budou skvělí muzikanti a s Robertem byli kamarádi už od dob Band of Joy.
Tim Rose zemřel na infarkt den po svých 62. narozeninách, 24. září 2002. Pokud vás zajímá celá jeho diskografie a kariéra, podívejte se na wikipedii. My si tady dáme ještě nějaké ukázky.
Long Time Man - album Snowed in (poslední nahrávky, publikováno po smrti Rose v roce 2003)
***
Hey Joe z alba Tim Rose, tady live z roku 1969
***
Morning Dew - album Tim Rose

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Obrázek
Dnešní hudební pohlednice přišla z Francie - tedy až na jednu výjimku, která potvrzuje pravidlo - a snad se bude líbit, i když na ní není podepsán nikdo ze známých a profláklých (Zaz, Edith Piaf). Než se pustíme do poslechu, přichází na řadu ještě odhalení vítěze ankety z minulého týdne. Byl věnován elektronické hudbě a i přes těsné výsledky si zlato odnáší Alan Walker ( Sing Me To Sleep ) a Jean Michel Jarre ( Oxygène ) . Obě písně mají po třech hlasech, celkový počet hlasujících bylo dvacet. Desireless - Voyage, Voyage Dneska to bylo jednoduché, chvíli jsem zvažoval 'Bongo Bong' od Manu Chao, než mě napadla hitovka zpěvačky Desireless jménem 'Voyage, Voyage'. V šesté třídě na škole v přírodě si jí kamarád pouštěl z kazeťáku asi 30x denně a dokonce se kvůli ní začal učit francouzsky (stihl několik lekcí z učebnice pro samouky, než jsem mu prozradil, že většina slov se ve fr. jinak vyslovuje než píše). Text písničky je taková reklama na cestovní kancelář, enjoy. Kvnh...
Další informace

Až naprší a uschne, pitomci

Aby bylo hned na začátku jasno, titulek nemá vyjadřovat mé city ke čtenářstvu - pouze cituje hlášku z naší nejoblíbenější pohádky. Vyřkla ji Popelka ve chvíli, kdy princ se svými přáteli vymýšleli, jak tu prostořekou "cácorku" potrestat (vyválet v trní, naplácat na zadek). Samozřejmě na žádné tresty nedošlo, Popelka totiž hochy převezla a její "až naprší a uschne" tak dostálo svému významu. I když by podle všech psychologických prognóz měla být zakomplexovanou chudinkou - přece jen si vezměte, jak ji macecha s nevlastní sestrou šikanovaly, to by dnes kdejakou jinou slečnu spolehlivě přivedlo k požívání antidepresiv - přesto si dokázala udržet sebevědomí a místy až jakousi frackovitou vzdorovitost. Když se nad tím člověk zamyslí, byla Popelka vlastně předchůdkyní dnešních feministek. No řekněte sami, je normální, aby se dívka v té době převlékala za chlapa, jezdila na koni, střílela z kuše a k tomu si ještě dovolila nazvat pitomcem jeho královskou Výsost? A navíc mu ...
Další informace

Arthur Lee: Vindicator

Obrázek
Taky jste se mnohokrát pozastavovali nad tím, že některá (stará) alba jsou dodnes známá a hraná a některá, podle vašeho názoru stejně dobrá (či snad lepší), leží v archivech a skoro nikdo si na ně nevzpomene? Taky si říkáte, proč to tak je? Proč třeba na otázku: Jmenujte slavnou kalifornskou kapelu šedesátých let (bez otazníku) většina lidí (u nás) odpoví The Doors? Není to třeba jen genialitou hudby a textů, která je nezpochybnitelná, ale též bouřlivým životem jejich frontmana Jima Morrisona? Ale bouřlivý život, plný drog, alkoholu a úletů, měli i jiní muzikanti a přesto jim to nepomohlo ke slávě. Není to vytvořením mýtu, kultu, a taky tím, že geniální Morrison byl rovněž Adonisem a sexsymbolem své doby? Tady už bych váhala s odpovědí. Možná, že lidi si spíš zapamatují kapelu, která měla v čele někoho výrazného a nejlépe někoho, kdo přispěl k její legendě. Pokud byl krásný, rozporuplný, inteligentní a zemřel za záhadných okolností, je tu velký předpoklad, že se o této kapele bude mluv...
Další informace