Koncert Steve Lukather Band v klubu Fabric, 24. 2. 2011

No jo, byla jsem pověřena, abych napsala pár řádek o včerejším koncertu pana Lukathera a jeho skupiny. Nečekejte ode mně žádnou odbornou recenzi, Bůh chraň, že bych chtěla do řemesla fušovat odborníkům a zvlášť když jde o koncert hudebníka, jehož tvorbu nemám vrytou pod kůži. Možná se tam ale po včerejšku zaryje hlouběji a někdy příště se pustím i do odvážnějšího hodnocení. Bude to tedy pouze náš příběh.

Takže... včera jsem se vypravila s kolegyní a našimi dvěma syny puberťáky na dlouho a toužebně očekávaný koncert do klubu Fabrik. Vyzbrojeni lekcemi poslechu nového Lukatherova alba All's Well That Ends Well a částečně i předešlých sólovek jsme nejprve zakotvili v nedaleké hospůdce, abychom natankovali tekutiny. Pak jsme zapluli do klubu, kde už (ne)překvapivě začínalo být narváno.

Přesto se nám s Dankou - budu ji jmenovat, abych nepsala kolegyně, což zní tak cize - povedlo získat místa poměrně blízko pódia a když jsme se podívaly mezerou mezi rameny dvou sympatických chlapíků, kterým do dvou metrů moc nechybělo, dokonce jsme viděly i mikrofon, bicí a klávesy na pódiu. A jako správné ženské jsme se snažily zapůsobit na jejich city, takže nás nakonec pustili před sebe. Pokud by náhodou některý z vás, hoši, omylem zavítal na tyto stránky, tak vám mooc děkujeme. Kromě dobrého výhledu jste nám dodali i sebevědomí a pocit, že to s námi ještě není tak špatné. Možná za pár let skončíme někde vzadu... Synátoři byli rádi, že se matek zbavili a vmísili se do davu, který za námi začal pomalu narůstat.

Celá akce měla vypuknout v osm hodin, ale došlo k malinkému, asi patnáctiminutovému skluzu. Potom na pódium vylezl pořadatel a oznámil nám, že : můžeme fotit - hurá, ale jen první tři písničky - nevadí. Pak už schovat mobily a foťáky, protože kapela si to nepřeje - nedivím se. A to nejhlavnější - Steve Lukather Band přichází!!! Hlavní protagonista si samozřejmě dával na čas a objevil se na pódiu jako poslední, už za zvuku prvního songu - prvního z alba All's Well... Darkness in My World.

Rozjezd byl malinko vlažnější, ať už se to týkalo publika, které využívalo hlavně možnosti rychle něco vyfotit, tak bandu. Ale během třetí písničky bylo vidět zřetelné uvolnění - foťáky se pomalu přesunuly do kapes a fandové, složení z devadesáti procent z pamětníků, si už naplno užívali skvělé hudební produkce. Steve Lukather nám mezi písničkami vždycky něco pověděl( byl dost ukecaný)- při jednom vstupu nás moc chválil a chtěl vědět, kolik ženských je v publiku:-) Pak taky vzpomněl na nedávno zemřelého Garyho Moora, který byl jeho vzorem a jemuž věnoval jednu z písní. Další z písniček byla věnována jeho mamince.

Kapela celkově byla fantastická. Bubeník Eric Valentine svými žonglérskými kousky a závratně rychlou a dokonalou hrou budil obdiv a jeho sóla byla naprosto geniální a vymykající se mému chápání. Došlo taky na jeho proslulé číslo "běh za bicí soupravou". Baskytaristka Renee Jones ukázněně držela rytmus a přidávala vokály - mimochodem je to žena klávesáka Steve Weingarta. Tento nejmenší člen celé kapely (fakt mě pobavilo, jak jsou všichni malí, až na tu baskytaristku), měl také prostor k předvedení svého sóla. No a pan mistr Lukather hrál jak pánbůh, vůbec jsem nemohla spustit oči z jeho rukou na hmatníku kytar - kterých vystřídal asi šest, včetně akustické.

Dalo by se říct, že čím déle hráli, tím lepší atmosféra byla jak v hledišti, tak na jevišti. Pánové (a paní) muzikanti podali opravdu vynikající výkony, při kterých bylo vidět, jak se s nástroji doslova mazlí, jak si to užívají. Při těchhle klubových akcích je moc fajn ta provázanost jeviště s hledištěm, to, jak mají k sobě blízko. Mám moc ráda tyhle klubové koncerty, hlavně pro tuto intimní atmosféru, takřka z očí do očí.

Co vám mám povídat, nakonec byly dva přídavky, hráli dvě a čtvrt hodiny a vůbec se nám nechtělo domů. Všichni čtyři - včetně našich puberťáků - jsme odcházeli s nadšením a s úsměvem a my s Jirkou s přesvědčením, že určitě ještě některý z koncertů Ostrava Jazz Night festival navštívíme.

Teď se pokusím přidat koncertní setlist, možná (určitě) nebude úplný, tak bych uvítala případné připomínky od těch, kteří tam byli a pamatují si to líp, než já:

Darkness in My World

Always Be There For Me

Extincion Blues

68

Brody's

On My Way Home

You will Remember

Don't Say It's Over(instumental)

Tumescent (+drum solo)

Out of Love (Toto)

While My Guitar Gently weeps (Beatles cover)

Tears Of My Own Shame

Can't Look Back

1. přídavek

Flash In The Pan

2. přídavek

The Road Goes On (Toto, akustická)

Upozorňuji, že pořadí písní nemusí být správné.

A závěrem ještě ochutnávka:

Steve Lukather - Tumescent live in Osnabrück 6. listopadu 2010

***

V celém článku najdete ještě několik fotografií.

---