Záha(haha)dná skupina - díl šestnáctý
Ahoj. Možná si najdete chvilku na hádanku, kterou jsem si na vás nachystala. Minule jsem tady dávala Buddyho Millera a kupodivu, nebo možná není divu, nikdo ho neuhodl. To se stalo úplně poprvé a tak trochu mi to signalizovalo něco o tom, že to bylo hodně těžké a třeba vás to ani moc nebavilo odhalovat.
Když tedy budou ty svátky pohody, radosti, klidu a dárků, tak bych měla být taky hodná a dát tady něco známějšího. Dobrá tedy, dost jsem nad tím přemýšlela, ale vlastně pořád jsem ještě nepřišla na to, jak to napíšu. Bude to taková improvizace.
Tihle kluci se dali dohromady v létě roku 1968. Založil je bývalý basák jedné slavné britské kapely, která se bohužel kvůli drogám a neshodám v tvorbě rozpadla. No, on v té slavné kapele sice původně hrál na baskytaru, ale pak se chopil kytary a tak už to zůstalo. Dokonce jednu dobu v té původní kapele byli kytaristé dva.
Takže po rozpadu téhle slavné kapely to bylo docela složité - zůstali dva původní členové, měli ještě nějaké závazky na koncertech a najednou byl problém, jak to udělat, aby je splnili. Přece jen, ve dvou by určitě hrát nemohli. No a tak ten kytarista si řekl, že by bylo dobré, kdyby poskládal novou skupinu a vyjeli na to turné.
Jak si usmyslel, tak taky udělal. Jednoho krásného letního dne (teda, nevím, jestli zrovna nepršelo), tomuhle našemu kytaristovi zavolal nějaký chlápek, se kterým se už viděl na pár sessions. Byl to shodou okolností velmi schopný baskytarista, klávesák a taky člověk, na kterého bylo v každém ohledu spolehnutí. Náš kytarista si po tomto telefonátu slíbil, že to s ním určitě zkusí, protože takový člověk - to je pro kapelu úplná výhra. Zatím si ho nechal v záloze, ale pořád jim ještě někdo chyběl. Co takhle zpěvák? Jednoho měl zakladatel nové kapely v merku, ale ten bohužel (nebo spíš bohudík) neměl čas. Ale zase byl natolik ochotný, že za sebe doporučil náhradu. Ten náhradník byl prý takový vesnický balík s dlouhými vlasy, který zatím hledal své místo na slunci a neustále zkoušel prorazit ve světě hudby s bezvýznamnou kapelou (ovšem dnes už proslavenou názvem jednoho alba, které je pojmenované po ní, jak se nyní z gustem zdůrazňuje v různých recenzích).
Tehdy to nebylo tak jednoduché, jako dneska, kdy se stačí zúčastnit nějaké blbé soutěže, přezpívat nějaký hit a jsou z vás hvězdy. On ten kluk se fakt snažil, i celá jeho kapela, ale pořád se jim nevedlo.
Když se na něj byl kytarista ještě s dalšími potencionálními členy té budoucí kapely podívat, hodně se mu zalíbil. Teda, ne že by se do něj přímo zamiloval - ale dost se podivil, že takový člověk ještě neprorazil. A tak že prý to s ním zkusí - hlavně, aby to nebyl nějaký namyšlenec, nebo asociál, který kapelu rozloží během krátké doby, strachoval se. No a tak si pro jistotu ještě s ním domluvil schůzku, na které už bylo jasné, že tenhle kluk bude v kapele zpívat.
A jak už to v pohádkách bývá, ten zpěvák měl dalšího schopného kámoše, který se velmi zdatně věnoval bubnům. Což bylo to podstatné, co ještě chybělo doplnit. Ale kámoš se nechal dost dlouho ukecávat, než to místo přijal. Nakonec se to povedlo.
Mezitím ten původní člen kapely odešel a na jeho místo byl dosazen spolehlivý telefonista - baskytarista a všeuměl, kterému říkali Jonesy. No a tady bychom mohli ukončit pohádkové vyprávění a jen pro pořádek doplnit, že tahle kapela vydala během svého působení osm řadových alb, z nichž všechny jsou dodnes velmi ceněné a udělala revoluci na tehdejší rockové scéně.
Takže je to jasné... No a komu ne, ten to pozná z ukázek.
P. S. Nemáte chuť na vánoční punč?
Ach...
Komentáře
Okomentovat