Vzory, vzorce, vzorečky

Začíná to narozením. Maminka v porodnici podle vzoru, který určilo moderní lékařství naprosto proti přírodě a jejím fyzikálním zákonům, přivede na svět potomka. Pokud bude mít štěstí, bude se jednat o vzorný porod a dítě po něm vzorově začne křičet. Po narození je děťátko vybaveno přírodou několika vzorci chování - jako třeba právě zmíněný křik, kterým dává najevo svou nespokojenost s tím, že bylo násilím vypuzeno na tento nevlídný svět, nebo později také daleko příjemnější sací reflex, díky kterému dokáže uspokojit svou potřebu jídla. U maminky bývá vzorec chování po porodu většinou také stejný - díky vyplavování mateřských hormonů se v ní vzbudí láska a ochranitelský pud vůči dítěti - tedy ve většině případů - a sní o tom, jak bude vzornou matkou a její dítě to nejhodnější a nejchytřejší, prostě vzor mezi ostatními dětmi.

Tohle přesvědčení u matky trvá většinou dlouho, pokud tedy dítě není malý upírek, který neustále řve a nenechá ji vyspat. Z knih, které pojednávají o péči o dítě, si vyčte, jak by měl vypadat vzorný vývoj miminka a zjistí, že to její ještě šikovnější. Je tedy lepší, než vzor.

Dítě samozřejmě nevystačí jen s vrozenými vzorci chování, což jest řvaní, spaní a sání, ale za nějakou dobu se začne poohlížet i po jiných vzorech, které by mohlo napodobit. Jako první bývají na ráně rodiče, případně starší sourozenci. Od nich se děťátko naučí spoustu věcí, na které by ještě samo nepřišlo. Hlavně tedy v době, kdy už je větší a začíná mluvit. V této době snadno pochytí spoustu našich výrazů a vybírá si zejména ty nejméně následováníhodné. Když pronesete před dvouletým dítětem "do prdele", můžete si být jisti, že za chvíli se naučí říkat i to "r". Nedejbože, když před ním pronesete nějaký ještě peprnější výraz. To si pak buďte jisti, že ho zopakuje při té nejméně vhodné příležitosti, třeba ho vlepí puritánské tetičce, která se stavila na návštěvu. No a pak si můžeme jen domýšlet, jaký vzorec chování u tetičky tohle neslušné slovo spustí.

Dítě samozřejmě okouká spoustu dalších vzorů chování - jako vztekání se, když nám něco nejde, braní si jídla k televizi, srkání a mlaskání, a tak dále.

Když odroste těm nejmenším dětským střevíčkům a nastoupí do školy, čeká na něj spousta dalších vzorů. V písance najde vzor čárky, kterou má nakreslit přesně podle něj, což je první kámen úrazu. A co teprve písmenka, ta se malují ještě daleko složitěji. Nakonec to zvládnou všichni, jen u některých se to neobejde bez slziček a křiku rodičů. A jsou tady první vzory, které se nám předkládají - koukni na Evičku, jak jí to hezky jde a co ty? Nechceš být taky tak vzorný žáček? Dítě má dvě možnosti - buď začne Evičku nesnášet, nebo se jí bude snažit vyrovnat a napodobit ji jako vzor.

Ale co se týče vzorů ve škole, ještě jsme neskončili. Vždyť škola se vzory jen hemží. Tak třeba vzory podstatných jmen, vzory přídavných jmen, slovesné vzory, vzory zájmen, matematické vzorečky, vyjmenovaná slova - to jsou všechno vzory, které si musíme osvojit, abychom obstáli v životě a dokázali si třeba podle vzoru napsat životopis do svého budoucího zaměstnání. Nebo vyplnit podle vzoru žádost o sociální příspěvek. Je vidět všude kolem, že spoustě lidí dělaly ty vzory hlavně v češtině problémy a dodnes se je nenaučili používat, což je fakt tragické.

No a nakonec bych pohovořila o vzorech pubertálních dětí - spíš takzvaných idolech. K tomu mě vedlo pročítání článků na téma Můj vzor a to, že třeba jedna dívčina uvedla za svůj vzor skupinu Rammstein, mě fakt upřímně pobavilo. Nějak si neumím představit, co by na nich bylo tak hodného následování pro tu slečnu. A samozřejmě spousta dalších tzv. celebrit bývá vzorem pro dnešní mládež. To je zcela přirozené, jen je škoda, že většina těch dnešních slavných a mládeží milovaných hvězdiček jsou vlastně nicky, které dosáhly úspěchu jen díky protekci nebo hezké tvářičce, která jim ovšem vydrží jen pár let. A pak taky vzorem některým dívkám bývají vychrtlé modelky, což způsobilo, že tyto dívky zakládají Pro-ANA blogy, na nichž sice bez znalosti češtiny, ale s důkladnou znalostí vzorů nejídelníčků předvádějí ostatním svou cestu do záhuby.

Závěrem by se slušelo ještě napsat něco o svých vzorech. Určitě jsem si prošla cestou, kdy mými vzory byli hrdinové z knih, určitě mým vzorem byli i mí rodiče, určitě to byly i mé kamarádky, ale momentálně nemám žádný konkrétní vzor. Snad by to byl dobrý člověk tak všeobecně. Ano, můj vzor je dobrý člověk, kterým bych chtěla být a snad tak trošku i jsem.