Silvestrovské plky a přání do Nového roku

Čas je neúprosný. Běží si podle svého rozvrhu a neohlíží se moc na naše přání. Tak jsem se dočkali opět posledního dne v roce - Silvestra.

Nemám v lásce hromadné slavení - u televize s hromadou jídla a pití, tak to celkem úspěšně bojkotuju. Kdyby bylo po mém, klidně bych si v deset šla lehnout, nebo bych šla už teď a vzala si do postele knihu a pustila si k tomu nějakou hezkou hudbu. Jenže to moc nejde, u nás na sídlišti je teď válečná atmosféra. Když jsem před chvíli vylezla na balkón a kolem hlavy mi proletěla petarda, tak jsem uznala, že bude líp vůbec nevystrkovat nos. Ty rány petard a ohňostrojů pronikají i přes naše nová plastová supertěsnící okna. Pes už byl posledních několik dnů pološílený, dnes jsem se rozhodla k radikálnímu řešení - dala jsem mu prášky na spaní. Vyprosila jsem jich pár od jednoho našeho důchodce, původně jsem chtěla jen jeden, ale pán mi jich dal asi pět. Doma jsem dala psovi půl a s radostí čekala, jaký bude klid. Omyl, po chvíli mi Jirka přinesl ukázat kus vyhryzaného umakartu z bytového jádra, které se pejsek rozhodl demolovat. Tak jsem mu dala druhou půlku. Pes nejevil známky toho, že by se chtěl zklidnit. Po další hodině a půl, kdy jsem už nevěděla, co s ním, jsem přikročila k poslednímu kroku. Dala jsem mu druhý prášek. Jsou slabé, naštěstí, ale přece jen mám strach, co to s ním udělá. Nespí, čumí, ale je klid. Vypadá to, že snad ten Silvestr přežije a nebude se o něj pokoušet o půlnoci infarkt jako loni, kdy jsem myslela, že je to jeho poslední hodinka.

Dneska mě překvapili koledníci. Představte si, že před chvílí zaklepali u dveří dva snědí chlapci a po mém otevření na mě spustili něco o pastýřích. Nějak jsem to nepochopila, koleda koleda Štěpáne už snad byla a Tři králové teprve budou. Tak nevím. Zavřela jsem dveře a slyšela, jak se tam ti dva chlapci perou, až jeden spadl přímo na naše dveře. S nezdarem pak odešli - ani sousedi neprojevili solidaritu a nic jim nedali. Asi si chtěli dát trochu do nosu, a když to nevyšlo, tak si dali aspoň do rypáku.

Je tu tedy veselo až milo. Jak říkám, nemám moc ráda to slavení posledního dne - nechápu, co by se mělo slavit. Nic nového nás zítra nečeká, jen datum v kalendáři nám bude připomínat, že něco je jinak. A taky nějaké ty změny proběhnou, kupříkladu maminky, které porodí dítě po půlnoci, budou sice v televizních zprávách, ale zároveň už nedostanou porodné. V posledních dnech byl prý v nemocnicích nával.

Docela se toho Nového roku bojím. Hlavně z hlediska financí, nejsme na tom zrovna nejlíp a teď se to má ještě zhoršit. Budu se muset moc snažit, abych to nějak zvládla. A kdoví, jestli ta snaha pomůže.

Do Nového roku si hodně lidí dává předsevzetí. Nikdy jsem to nedělala, protože je to zbytečné. Předsevzetí jsou na nic. Nový rok je jen záminka. Pokud budu chtít něco ve svém životě změnit, určitě nebudu čekat na Silvestrovskou půlnoc, abych to mohla slavnostně před svědky odříkat za cinkotu skleniček.

Do Nového roku si všichni přejeme. Dnes jsem v práci všem svým klientům přála hlavně hodně zdraví, protože to je to, co jim vesměs schází a čeho si nejvíc váží. Člověk si přeje hodně zdraví a pokud zdravý je, nějak si to neuvědomuje. Jde mu to jedním uchem tam a druhým ven. Ale jakmile se mu zdraví nedostává, hned je mu jasné, že to je to, na čem v životě nejvíc záleží.

Tak bych vám všem přála, aby jste v příštím roce byli zdraví. Taky aby se vám povedlo všechno, co si umanete. Aby jste měli i tu příslovečnou kapku štěstí. Aby jste zvládli všechno, co vás čeká.

Abyste měli fůru hezkých zážitků, ze kterých budete čerpat v horších chvílích.

Pro sebe mám jedno skromné přání - jeden koncert, který doufám proběhne. A taky inspiraci k psaní na blog a to, aby se vám tady líbilo a rádi jste se sem vraceli.

Tak ať je ten příští rok dobrý a ať se nám vše daří. A pokud slavíte, tak nezapomeňte na Míru, ať vám není zítra špatně.

Led Zeppelin - Whole Lotta Love - Earls Court 1975