Něco o Vánocích

Příprava na svátky je v plném proudu a určitě jste si všimli i tady na blogu, že frekvence vydávání článků poněkud ochabla. Ano, i to mají na svědomí Vánoce, je třeba udělat spoustu věcí - sehnat, zařídit, nakoupit, uklidit, upéct a tak dále. Abych to uvedla na pravou míru, nakoupeno ještě nemám nic, dárky taky ne, uklizeno taky ještě není, jen po večerech peču cukroví, abychom měli po svátcích co shazovat. Z práce chodím čím dál víc unavená a zmrzlá - kdybyste mě viděli teď, jak sedím u počítače oblečená do zimní bundy, i když v pokoji je teplo, asi byste se smáli. Ještěže je zítra už pátek a pak mě čeká týden volna. To si budu užívat té předvánoční pohody.

O čem že jsem to chtěla vlastně psát? Asi o Vánocích. Když se to tak vezme kolem a dokola, jsou to vlastně poslední svátky, které se masově slaví. Velikonoce se omezily už jen na nákup čokoládových vajíček pro děti, Mikuláše aby s lupou pohledal, za Luckami si musíte zajet někam do skanzenu, na svatou Barboru už se taky zapomíná, a tak by se dalo pokračovat dál a dál.

Vánoce nám zůstaly asi proto, že si z nich lidé udělali výhodný obchodní artikl. K Vánocům patří dárky, i když to kdysi znamenalo jen symbolické obdarovávání se maličkostmi a Vánoce měly především duchovní podtext. V naší veskrze ateistické společnosti ovšem duchovní rozměr Vánoc už téměř vymizel a nahradilo ho hromadění darů, horečné uklízení domácností - dříve mělo význam, protože přes jaro, léto a podzim se pracovalo na poli a lidé neměli na uklízení čas - a skupování hromad jídla, jako by měla přijít třetí světová válka.

To je ovšem voda na mlýn obchodníků. Ti si v tomto čase mnou ruce, protože jim několikanásobně stoupnou tržby a prodá se všechno. Nakonec to možná znáte, kolikrát jako dárky kupujeme zbytečnosti jen proto, aby toho pod stromečkem bylo co nejvíc. Pak se tyhle krámy povalují někde na dně skříně a příští Vánoce si už nikdo nepamatuje, že je někdy dostal.

Ale víte, co je zvláštní? Že tady na blogu je většina lidí taková uvědomělá, každý odsuzuje předvánoční šílení v obchodech, propaguje klid a pohodu a když pak vlezete do obchodu, tak vidíte pravý opak. Vypadá to, jakoby se tady sešel vzorek lidí, kteří jsou úplně jiní než ti, které běžně potkáváme. A to nejen ve věcech kolem Vánoc.

Tak jsem se rozhodla, že k vám budu upřímná. Nebudu tady žvatlat nic o tom, jak duchovně trávím svátky a okolní šílení se mě nedotýká. Napíšu vám hezky poctivě, jak to vypadá ve skutečnosti, abych si tady nehrála na něco, co nejsem.

Za prvé - dárky. Nemám na ně peníze, ale kdybych je měla, tak nakoupím každému pod stromek fůru věcí, až bych všechny ty prachy utratila. Samozřejmě bych kupovala jen to, co by ti obdarovaní chtěli. Na reklamu bych se zvysoka vykašlala.

Ale zase to neprožívám. Každý si vybere jen jeden dárek a odpadne mi starost se sháněním a běháním po obchodech.

Za druhé - jídlo. Na jídlo si naše rodina potrpí, ale zase se nesnažím dělat toho kvanta, abych nepřivodila sobě nebo ostatním žlučníkový záchvat. I když dvě velké mísy bramborového salátu u nás ve třech lidech zlikvidujeme za dva dny. A cukroví je rádo, když vydrží do Silvestra.

Jinak u nás jíme kapra, kterého mi zabije vlastnoručně můj otec a vyžaduje přitom mou asistenci. Takže mu ho musím držet a přitom mám zavřené oči a řvu místo té ryby, jelikož tohle fakt nesnáším. Ale zase rybí polévku a řízek mám ráda, takže toho jednoho kapříka chudáka koupím a podporuju tak vraždění bezbranných tvorů.

Za třetí - výzdoba. Letos nemám ani adventní věnec, mám jen rozpracovaný svícen z perníku, který doufám dokončím do Štědrého dne. Mám slabost pro věci z přírodních materiálů, takže jsem už před několika lety zrušila všechny skleněné koule a koupila si slaměné ozdoby i řetězy. Taky jsem si vlastnoručně vyrobila ozdůbky z ořechových skořápek a dokonce jsem před pár lety vyráběla i ozdoby z různých zrníček a semínek, případně koření. To jsem si vystřihla dvě šablonky a pak lepila s pomocí špejle ta zrníčka tak, aby z toho vznikl nějaký vzorek. Obě části musely být ozdobeny stejně, a pak se slepily i s provázkem k zavěšení na stromeček. Nakonec se to celé ještě přetřelo zředěným lepidlem, aby se to hezky lesklo. Jenže já tyhle ozdoby nakonec musela vyhodit, protože se mi do nich dali nějací broučci. I přes to lepidlo. Takže teď si peču perníky a věším je na stromek místo kolekce. A po Vánocích se sní.

Za čtvrté - stromek. O tom by mohly vyprávět moje děti story, co já vyvádím kolem nákupu stromku. U nás to jsem totiž já, která trvá na tom, že stromeček musí být dost velký. Jeden rok jsem ho byla koupit s oběma dětmi, které mě přemlouvaly a prosily, že stačí malý stromeček, který se postaví na židličku. Na to jsem já zavelela - neexistuje - a vybrala podle dětí ten největší stromek, co tam byl a nutila je, aby mi ho pomohli dotáhnout domů. Nebylo to lehké, v předvánočně narvaném autobuse převážet skoro dvoumetrový strom. Ale já ho prostě musela mít. V tomhle jsem u nás to největší dítě.

Za páté - tradice. Kdysi jsme o Štědrém dnu pouštěli lodičky ze skořápek, taky krájíme jablko, abychom zjistili, jak jsme na tom se zdravím. Ale horší je, že to jablko pak už nikdo nechce jíst. Pokaždé si dáváme šupiny z kapra pod talíř a pak do peněženky, kde by měly pomoci v rozmnožení financí. Bohužel musím konstatovat, že tohle nefunguje.

Co se týče koled, většinou jsme si je pouštěli s Lucií při pečení perníků. A taky jsme z plna hrdla zpívaly. Ale letos na ně ještě nedošlo. Zato posloucháme každý rok kazetu o Hurvínkovi a Máničce a jejich čekání na Ježíška. Ta kazeta je vlastně starý vánoční dárek, který jsem před mnoha lety koupila Jirkovi a stal se z něj kult. Hurvínek prostě jede... bez něj by Vánoce nebyly.

Jinak ještě takovou tradicí je zvonění zvonečku, když má přijít Ježíšek, ale to myslím asi dělá skoro každý. Doma, když jsem byla malá, používali jsme k tomuto účelu zvonec, co se dával na krk ovcím, nebo kozám, teď mám malý keramický zvoneček, co jsem si kdysi koupila ve skanzenu v Rožnově.

To by bylo asi všechno. A co vy? Jak prožíváte Vánoce?

Abych vás naladila na vánoční vlnu, dám vám tady ještě jedno video s Hurvínkem, Spejblem a jejich Štědrým dnem. Je to obdoba té kazety, kterou máme doma, jen všechny ty pohromy proběhly trochu jinak a nakonec samozřejmě skončil Hurvajs se Spejblem u bábinky a Máničky. My jsme si vytvořili doma teorii, že Hurvínek a Mánička jsou sourozenci a bábinka se Spejblem rodiče. Jen bábinka se chlapů zbavila, aby jí nedělali doma binec. Ale zase je nenechala na holičkách a když bylo nejhůř, poskytla jim azyl.

Tak se na to koukněte. A mějte se hezky a buďte hodní.