Raising Sand a souznění duší
Od vydání alba Raising Sand v pátek uplynou tři roky a to je příležitost k malému ohlédnutí se za touto vynikající deskou. Sice už jsem jí zde věnovala nemálo článků, které byly spíše ukázkami jednotlivých písní, ale trochu mě mrzí, že jsem tady nenapsala trochu ucelenější pohled na tohle album.
Chtěla bych tedy splatit svůj dluh formou tohoto článku.
Na začátku příběhu byla jen taková nenápadná zmínka, že Robert Plant nahrává album duetů. Pod tím si člověk těžko představí něco konkrétnějšího. Když se tehdy na podzim roku 2007 dostaly na internet první ukázky z Raising Sand, kde své síly spojil Robert Plant s Grammy mnohokrát oceněnou houslistkou a bluegrassovou pěvkyní Alison Krauss, určitě vzbudily v řadách jeho příznivců zájem, zvědavost, ale i rozpaky, možná dokonce nevoli. Přece jen tohle album bylo zdánlivým vybočením z dlouhé řady jeho ostatních desek.
Ono by se vlastně ani nemělo označovat jako jeho čistě sólové album, je to album rovnocenné spolupráce dvou výrazných osobností, z nichž každá přinesla na desku kousek sebe. Společně s producentem T-Bonem Burnettem citlivě vybrali dvanáct písní z dávných dob, kdy styly jako country a blues měly hodně společného. Společně jim vdechli nový život - hlasy obou zpěváků se na albu prolínají v nádherné symbióze a nesnaží se navzájem zastínit, naopak. Spíš to zní, jako by se navzájem obohacovaly. Alison má určitě podíl na tom, že Robertův hlas tady zní nebývale něžně a jemně.
Album působí kompaktně, je lehce melancholické, s nádechem nostalgie, ale nesklouzává ke kýči. Styl hry výborných muzikantů, kteří obklopili dvojici zpěváků, je ryze současný.
Otvírákem je Rich Woman, jedna z mála svižnějších věcí na albu. Její mírně rozostřený a hypnotický zvuk, nad nímž se vznášejí lehké vokály obou protagonistů, je povzbuzujícím uvedením do atmosféry desky. Další song Killing The Blues má lehce houpavý, kolébavý rytmus a opět nám předvádí obdivuhodně sladěné hlasy. Sister Rosetta Before Us - vzpomínka na Sister Rossetu Tharpe(původní autor je Sam Phillips) je podbarvena takřka andělským zpěvem Alison s temnějším doprovodem Roberta, který se přidává jen v refrénu. V další písni Poly Come Home si to vyměnili. Poly je překrásná balada v popředí s Robertovým vokálem a má v sobě kouzelnou atmosféru zasněnosti. V tomto přesvědčení mě utvrzuje jakoby z mlhy se nořící jemný zpěv Alison, která se drží v pozadí a dodává této písni neskutečně křehkou krásu.
Gone Gone Gone od Everly Brothers je jednou z mála rychlejších veselých písní. Na chvíli rozpustí melancholickou zasněnost a pustí k nám trochu slunečních paprsků.
Throught The Morning, Through The Night (od Gene Clarka) je rozvláčná, houpavá a vlídností prostoupená píseň.
Následující Please Read The Letter pochází z dílny Roberta Planta a Jimmyho Page, kteří ji napsali na desku Walking into Clarksdale v roce 1998. Zde na Raising Sand zní jako společná modlitba. Mimochodem tato píseň si odnesla v roce 2009 z Grammy ocenění za nahrávku roku.
Trampled Rose je záležitostí čistě ženskou - typicky éterický projev Alison zní až nadpozemsky a nesmírně ladně. Přitom jde o předělávku z dílny Toma Waitse.
Fortune Teller je opět jeden z těch rytmických a syrovějších songů. Je to původní dílo Naomi Neville a i když jde o duet, přece jen se píseň nese v rockovějším duchu s výraznějším a drsnějším Robertovým projevem.
Stick With Me Baby je opět návratem k melancholickému zvuku alba, opět prostoupena společným zpěvem a jemným doprovodem.
Nothin' - to je píseň, která má v mém osobním žebříčku velmi vysoké postavení. Především je to jedna z těch hudebně nejvíc výrazných a odlišných věcí na desce a má v sobě to typické plantovství, snoubící syrovost a něhu.
Let Your Loss Be Your Lesson je rytmická věcička ve které se opět blýskne Alison. A poslední song Your Long Journey (u nás doma jsme mu familiárně říkali včelí medvídci) celé album ukončuje. Má v sobě sice smutek, ale zároveň i naději.
Touto deskou Robert Plant dokazuje, že má v sobě stále potenciál tvořit, překvapovat a s jistotou se pohybovat v různorodých hudebních vodách. Spolupráce na albu Raising Sand mu přinesla nejen ocenění v podobě pěti cen Grammy, ale také potvrdila to, co se už dávno ví - ať se pustí do čehokoliv, vždycky si můžeme být jisti, že to bude dobré.
P.S.: Nehledejte v tom žádnou složitost. Je to strašně jednoduché a přitom krásné. Pokud se ponoříte do tohoto alba, vaše duše bude odměněna obrovskou dávkou emocí. A to je dnes už vzácnost.
A pár ukázek:
Rich Woman
***
Poly Come Home
***
Please Read The Letter
***
Killing The Blues
Komentáře
Okomentovat