Mighty Rearranger na Sahaře a v Praze

Dneska je na řadě album Mighty Rearranger, ze kterého bych vám chtěla pustit pár ukázek. Tohle album vznikalo v roce 2004 v Anglii a bylo vydáno tamtéž 9. 5. 2005. Už před vydáním probíhalo evropské turné, v jehož rámci navštívil Robert Plant také Českou republiku. Bylo to 8. 4. 2005 v Pražské Sazka Aréně. Samozřejmě jsem na koncertě nechyběla, i když chybělo málo a vůbec jsem se tam nedostala.
V prvé řadě díky tomu, že v roce 2005 jsme neměli doma internet, dozvěděla jsem se o tom koncertu tři týdny před tím z rádia. Od té chvíle jsem jen přemýšlela, jak si zařídit, abych mohla jet. Finanční situace nebyla vůbec růžová, dá se říct, že byla skoro kritická, tak jsem se nakonec rozhodla dva dny před koncertem, že si půjčím peníze od mojí mamky - která ale účel této půjčky samozřejmě neznala a dodnes o tom neví. A měla jsem štěstí - povedlo se mi za pět minut dvanáct sehnat lístek ke stání k pódiu. Byla jsem z toho dost v šoku, že jedu. Nějak jsem tomu nemohla uvěřit.
V Praze jsem se strachy, abych se neztratila, radši moc nevzdalovala od nádraží, takže jsem si troufla obejít dvakrát Václavák, podívat se do jakéhosi obchodu s hudebninami (pamatuji si, že jsem tam viděla parádní plakát Pink Floyd), a pak jsem zase zamířila k nádraží, odkud už to metrem k budově Sazky není daleko. Pamatuju si, že ten den pršelo, bylo hnusně, kolem nádraží se potloukala spousta ožralců a jakýchsi podivných existencí.
Byla jsem tak nervní, že jsem tam radši zůstala, pak jsem vlezla do metra a nebýt nějakého kluka, který byl tak hodný a nasměroval mě, tak jsem se ztratila i tam. Jsem totiž hrozný zmatkář a když jsem ve stresu (i v dobrém slova smyslu), tak nejsem schopná se orientovat a vůbec působím trochu jako cvok. Navíc jsem v Praze byla předtím naposledy v roce 1987 na školním výletě a to byl asi jediný delší kontakt s naší stověžatou matičkou.
Dojela jsem tam, viděla to, slyšela to a byla šťastná. Prostředí Sazka Arény se sice moc nehodilo na tento intimní a indickými tyčinkami provoněný koncert, ale přesto - byla to moje premiéra a na to se nezapomíná. Vůbec poprvé jsem slyšela písničky z nového alba a taky staré pecky Led Zeppelin naživo. Přesně si vybavuji, že koncert začínal No Quarter, přes Morning Dew, Gallows Pole, Shine It All Around, Takambu, Babe I'm Gonna Leave You, That's The Way, Enchanter a spoustu dalších končil nakonec bouřlivou Whole Lotta Love, jak jinak.
Cestou domů jsem v discmanu poslouchala Manic Nirvanu z roku 1990 a přiblble se usmívala. Dva chlápci, co se mnou jeli v kupé, jen řekli s pochopením: "Á, tady někdo už vstřebává zážitky". Trochu jsme pokecali o DVD No Quarter a taky o koncertě... je fajn, že tyhle akce vždycky stmelí úplně neznámé lidi. Mají společný zájem a slupka nevšímavosti z nich najednou sama padá. Mám taková seznámení a pokecání moc ráda. Je to trochu jako tady na blogu:-)
Zase jsem si ale pustila trochu ruku na špacír, tohle jsem neměla v původním plánu psát do článku. Mělo tady být něco o albu Mighty Rearranger. Jo, takže jsme skončili vydáním alba - taky bych ještě mohla povykládat, jak jsem šla z očkování proti žloutence okolo Bontonlandu , vlezla dovnitř a koupila si ho. Doma nastal posvátný rituál, kdy nikdo ani nešpitl a já, zalezlá v tmavém koutě, ho nábožně poslouchala.
Myslím, že ani to vás nebude moc zajímat. No takže do třetice to zkusím - Mighty Rearranger je album, které vás přenese někam hodně daleko, někam, kde je písek rozpálený do žhava a ze staré mešity se nese hlas, svolávající k modlitbě. Při jeho poslechu si můžete připadat jako na dobrodružné cestě napříč Saharou. A možná při tom putování uvidíte přistávat vesmírnou loď. A vy při tom můžete třeba sedět na velbloudovi :-)
Tak dost keců, pustím vám nějaké ukázky:
Takamba (Mighty Rearranger 2005)
***
The Enchanter (Mighty Rearranger 2005)
lepší verze (nejde vložit)
***
Mighty Rearranger (Mighty Rearranger 2005)
***
+ jeden bonus
Robert Plant & Justin Adams a Tinariwen
Paříž, 7. 4. 2007

P. S. - Ráda bych věděla, jestli máte taky nějaké zážitky z koncertu, který pro vás byl tím nejlepším (v uvozovkách), takovým, na který nemůžete zapomenout. Tak se mějte hezky a pěkný poslech přeji, pokud se odhodláte si to pustit.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Až naprší a uschne, pitomci

Arthur Lee: Vindicator