Zajímavé hudební příběhy - Oumou Sangare
Dneska budu pokračovat ve zveřejňování zajímavých hudebních příběhů a bude to na ženské téma. Afrika je jednou ze zemí, kde se o emancipaci a rovnoprávném postavení žen dá mluvit jen stěží, proto jsem si vybrala jednu takovou bojovnici za práva Afričanek, a tou je Oumou Sangare.
Pro nás, Středoevropany, jsou životní podmínky žen v Africe asi dost nepochopitelné, pro ně je to všední realita, se kterou se ovšem ne všechny smiřují. V tom jim už dvacet let pomáhá právě Oumou Sangare.
Pochází ze země, kde neexistují dějiny, existuje pouze to, co vyprávějí grioti na základě pradávných tradic, které staví na roveň zákonům. Proti těmto dávným tradicím se rozhodla vzbouřit holka z Bamaka, hlavního města Mali, jedné z nejchudších zemí světa.
Ve svých písních bojuje proti mrzačení žen při rituálních obřízkách, proti polygamii, proti násilí páchanému na ženách, proti jejich postavení jako majetku mužů. Postavila se proti společenskému řádu a tak se nabízí jednoduché řešení - udělat s rebelkou krátký proces a bude po starostech. Ale to by nesměla její slova provázet smělá moderní hudba, jakou Mali ještě neslyšelo,
V roce 1989 celou zemi zaplavila její nahrávka Moussolou (Ženy), která se šířila neoficiálně pomocí pirátsky vydaných kazet. Tehdy zrovna Nick Gold, majitel labelu World Circuit hledal nějakou zajímavou malijskou zpěvačku a jeho přítel, kytarista Ali Farka Toure mu doporučil právě Oumou a přidal k poslechu onu kazetu. Gold se pak v Bamaku přesvědčil, že mu přítel poradil dobře - ta hudba se ozývala ze všech koutů města. Byla tak populární právě pro své už zmíněné rebelství a odmítnutí hrát hru podle zavedených pravidel, a potom také proto, že do většinové malijské griotské kultury vnesla filozofii a odlišnou hudbu loveckého bratrstva z kraje Wassoulou, ležícího mezi Mali, Guineou a Pobřežím slonoviny.
Nick Gold pak v roce 1991 vydal kazetu Moussolou na albu a Oumou uvedl na světovou scénu. Posluchači mimo Afriku nerozuměli, o čem zpívá, ale rozdíl mezi západoafrickou hudbou a touhle zaregistrovali. Ostatně pro většinu z nich to bylo první setkání z loveckou hudbou z Wassoulou, i když v ní namísto jednostrunných houslí suka zní evropské housle.
Lovecká hudba má dávné tradice, její elitářská, multietnická a výhradně mužská organizace prožívala od 7. století v Africe statut nadřazenosti nad všemi kastami a náboženstvími. Odnepaměti a dodnes požívá vysoké úcty. Lovci byli nejen ti, kteří se účastnili zabíjení zvířat, ale také byli jedni z prvních, kteří opustili vesnice, aby zjistili, jaký svět se rozkládá za ní. Nabyté vědomosti z nich pak učinily průzkumníky, lékaře, diplomaty a mystiky. Historii Mali si bez nich nelze představit.
Od 70. let minulého století prošla lovecká hudba revolučními změnami s mladou generací, které přišel její prapůvodní rytmus a zvuk staromódní. Proto došlo ke změně - mládež doplnila akustickou hudbu svobodomyslnými texty a přidala na rytmické intenzitě. Navíc na jejich posvátnou harfu kamalengoni začaly postupně hrát i ženy. Situace tehdy vypadala podobně, jako když americká mládež vtrhla na taneční parkety s rockenrollem. V 80. letech se situace uklidnila a oba hudební styly si našly své posluchače. Hudba s harfou mladých přešla do Bamaka.
V tu dobu se z lovecké hudby stala malijská pop-music. Hráli ji mladí lidé, kteří s původními lovci neměli nic společného a místo o zvířatech a přírodě zpívali o lásce, sexu a životě ve městě. Začaly se jí věnovat i ženy, což dříve vůbec nepřišlo v úvahu. Ty dokonce začaly v této hudbě hrát prim a jednou z nich se stala i Oumou Sangare.
Oumou se narodila v Bamaku roku 1968, její rodiče však pochází právě z Wassoulou. Situace ve vlastní rodině ji dohnala ke kritice zažitých pořádků; když jí byly dva roky, její otec s druhou manželkou opustil rodinu a nechal její matku bez prostředků s šesti dětmi. Matka i babička Oumou byly zpěvačky, to ji ovlivnilo a zpívala na ulici už od pěti let. Hlavní motivací byla ale touha pomoci matce vydělat nějaké peníze a zbavit ji trápení. Tak to vydržela dělat do osmnácti let, pak se náhodou dostala do skupiny Djoliba Percussion. Oumou do skupiny vnesla něco z hudby Wassoulou. V roce 1986 se s nimi poprvé podívala do Evropy a rozhodla se postavit na vlastní nohy.
Do své hudby kromě vlivů z Wassoulou vnesla také zkušenosti z Evropy - housle, elektrické kytary, klávesy a funky. Když vydala první album, lidé nechtěli věřit, že ho složila sama. Ptali se , kde se v ní bere ta drzost radit ženám, aby se postavily svým manželům. Znělo jim cize a revolučně.
Další alba vycházela sporadicky - za dvacet let jich vyšlo pouze pět. Všechna byla ale úspěšná a dokázala je obohatit nečekanými hosty - dechy jí pomáhal natáčet Pee Wee Ellis (dříve u Jamese Browna a Vana Morrisona) a kytary Nitin Sawhney z londýnského asijského undergroundu.
Vystupovala také s Tracy Chapman a Davidem Gilmourem, nazpívala duet s Alicií Keys, v Evropě vystupovala na legendárním festivalu Womad.
Ale sláva jí do hlavy nestoupla. Žije stále v Bamaku, pracuje pro OSN, postavila hotel, v němž pokoje nesou jména největších afrických hudebníků, má vlastní farmu, která zaměstnává tisíce lidí, finančně podporuje sirotčinec. Dokonce udělala nedávno Malijcům velkou radost - protože tam auto stojí neskutečné prachy, uzavřela s Číňany smlouvu na výrobu teréňáku Oum Sang za lidovou cenu.
Poslední album jí vyšlo loni - jmenuje se Seya (Radost). Bylo označeno kritikou jako nejlepší africké album roku 2009. Všechny texty si Oumou napsala sama a pomocí symbolu lovené zvěře protestuje proti zvyku považovat ženu za majetek. Zpívá v jazyce dioula a dialektu wassoulou, ale všechny texty jsou v bookletu alba přeloženy do angličtiny a francouzštiny s obsáhlým komentářem autorky.
A na závěr jeden citát Oumou Sangare: "Jediný způsob, jak správně žít, je být moudrý."
K tomuto příběhu bych chtěla dodat, že bychom si měli uvědomit, že hudba má opravdu obrovskou moc. Dokáže měnit tradice, pomáhat lidem; právě jako v případě této ženy, která si na sebe vzala velký úkol - snaží se změnit nelidské tradice vlastní země a také podmínky života žen a dětí a vůbec všech utlačovaných.
V textu byly použity informace z knihy Jiřího Moravčíka Když píseň tluče křídly do oken.
***
Moussolou - album Moussolou
***
Womad 2003 - Wayeina
V roce 2008 vystoupila i na festivalu Respect v Praze.
Komentáře
Okomentovat