První "recenze" Band of Joy a hudební vlivy

Co ode mě můžete očekávat v těchto dnech, moji milí návštěvníci? Myslím, že ti, co mě trochu znají, už to ví. Nic jiného, než kecy o muzice od Roberta Planta to nebudou. I když, dneska bych se ještě chtěla dotknout i jiných písní, než jen těch Robertových.

Při poslechu nového alba Band of Joy jsem včera narazila na Low, jak jsem psala tady a dnes, při pročítání komentářů k němu, jsem si přečetla nabádání, abychom se o Low zajímali...tak mě to docela potěšilo. Že jsem to nabádání nepotřebovala.

K Band of Joy - novému albu od Roberta Planta (píšu pro ty, kteří třeba neví); moc se mi to album líbí. Myslím, že je to velice vyrovnaná sbírka písniček, které mají společného ducha. Je to taková poklidná kolekce, která vybízí k zamyšlení nad tím, jak může znít muzika, když ji dělá někdo, kdo ji má rád. A jsem moc ráda, že pan Robert Plant je nadšený muzikant, kterého nepřestalo bavit objevovat a tvořit takovou hudbu. Jsem za to nové album moc vděčná. Myslím, že je to dar, že si i dnes můžeme poslechnout tak oduševnělé album, které je určeno k tomu, aby si ho posluchač opravdu vychutnal. Vyzařuje z něj klid, moudrost a láska.

Díky němu jsem si teď hodně rozšířila obzory, protože neustále zkoumám všechny vlivy, které na Roberta působily a tak jsem třeba došla i k Low, nebo třeba Cocteau Twins. Ta druhá jmenovaná skupina sice nemá s jeho novým albem nic společného a narazila jsem na ni náhodou dnes ráno při prohledávání stránek Manic Nirvana, ale nedá mi to, musím se s vámi o ten objev podělit. Dokonce jsem si našla i docela pěkný článek o nich v češtině, je tady.

Cocteau Twins je jedna ze skupin 80. let, které Robert poslouchal, tak mě přirozeně zajímalo, jak zní. Byla jsem hodně příjemně překvapená. Možná, že se vám budou líbit taky.

Pro dnešek vám tu dám ukázku Low a jejich Monkey, pak ještě Cocteau Twins a Beatrix a nakonec ještě jedno hodně psycho video od Low, ze kterého jsem měla husí kůži, i když mu nerozumím. Don't Understandt.

---