Něco ke snění

Jestli máte chuť, tak jako ji mám já poslední dobou často, poslechnout si něco klidného, můžete si vybrat z následujících pěti písniček. Ke snění bych doporučila Goldfrapp, ke smutnění Nicka Drakea, pokud se chcete vrátit do roku 1967, pusťte si Tima Buckleyho a pokud máte náladu na něco novějšího, můžete zkusit buď muže nebo ženu - Scotta Matthewse nebo Lou Rhodes.


1. Pleasant Street - Goodbye and Hello - Tim Buckley
No comment - tohle k tomu říká Jirka...Doporučuji si to pustit, je to vážně skvělá věc. A vymyká se trochu z tohoto výběru.

2. Deer Stop - Felt Mountain - Goldfrapp
Felt Mountain (2000) je podle mě nejlepší deska od Goldfrapp spolu se Seventh Tree (2007). To, co dělají Goldfrapp teď, se mi už vůbec nelíbí. Ale Felt Mountain je nádherná vzpomínka na jejich snové období. 

3. Place To Be - Pink Moon - Nick Drake
Z posledního alba...smutek z něj jen čiší, ale je nádherné.

4. Passing Stranger - Passing Stranger - Scott Matthews
Tohle byla v posledních letech jedna z desek, které mě uchvátily. Na harmoniku i akustickou kytaru hraje Scott...samozřejmě i zpívá.

5. One Good Thing - One Good Thing - Lou Rhodes
Písnička je z nového alba, které vyšlo v květnu. Nezaměnitelně křehký projev a průzračná hudba.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Až naprší a uschne, pitomci

Arthur Lee: Vindicator