I'm Falling in love Again

Ahoj všem. Dneska tady hodlám zase probírat něco od Roberta Planta, jak je mým nepsaným pravidlem. Na úvod bych se chtěla zmínit o jedné recenzi na jeho nové album, která vyšla na stránkách R&P a napsal ji nějaký Pixel.

Ve své podstatě ta recenze vyzněla pochvalně, ale zase je plná jinde sebraných vět a některé myšlenky Pixela mi doslova vháněly slzy do očí. Jako třeba věta - cituji -Znovu obnovená kapela Band Of Joy (BoJ) má být tím pravím, která Robertovi postaví "schody do nebe".

Zarazily mě ale i rozpory - na jedné straně kritika - "klid v duši, nekonfliktnost a bezpohlavní pohoda, nebo chcete-li nuda se zrcadlí z některých skladeb a vytváří tak celkový vlažnější dojem z desky." - o nudě se už s gustem hovořilo na stránkách R&P při předchozím albu Raising Sand i s narážkou na možnost použít toto album jako podklad k milostným hrátkám. Ale přesto se ho kritici neodvážili strhat a v podstatě chválili. Tak mi připadá, že se situace bude opakovat.

To nakonec můžou dotvrdit další Pixelova(?) slova: " Na stranu druhou má BoJ své momenty, které se vám vryjí do paměti, ať chce nebo ne. Je to z části způsobeno tím, že se deska line v nesmazatelném oparu Led Zeppelin a vyšperkovaného Plantova hlasu, který ve spojení s Patty Griffinovou a Buddy Millerem dává orgasmický zážitek. " Takže teď už tady nemáme bezpohlavní pohodu, ale rovnou orgasmus! Pěkně se nám to zamotává.

K tomu vyšperkovanému hlasu Roberta bych řekla, že Pixel zřejmě nikdy Planta moc neposlouchal. Deska se line v oparu - z toho mám taky opar.

Další citát: "Skladby se nám dělí na dva tábory. V jednom je preciznost a souhra všech zúčastněných a ve druhém převyšují pouze hlasové kvality výše zmíněných. Naštěstí je deska plná té precizně odvedené práce a já mohu jen tleskat. Deska na vás nebude tlačit, sama nabídne, jak se v ní chcete poslechově pohybovat. Jakoby vše dávalo smysl a veškeré přenesené myšlenky mají silnou ucelenou konzistenci. Robert a Band Of Joy dokazují, že jsou ve skvělé formě a tvrdá práce se vyplácí. " Takže potlesk. Nakonec uznal, že deska je precizní, i když předtím byla precizní jen napůl a zachraňoval to zpěv. Celkem čtyři body z pěti.

Celou recenzi si můžete přečíst tady. Vypadá to, že dneska si už každý může psát, co chce - případně i kopírovat cizí názory a míchat je se svými, jako je tomu u této recenze. Některé věty z ní jsem četla už i jinde - například tady. Pak nevím, jaký to má smysl psát. Když si možná ten člověk album ani pořádně neposlechl.

Takže by se dneska slušelo, abych tady dala něco z Band of Joy. Bude to píseň I'm Falling in Love Again, o které možná mnozí rádoby kritici budou prohlašovat něco ve smyslu, že je to kýč.

Robert Plant má tyto staré písně rád, nakonec můžeme vzpomenout na nádherně sladkou baladu Sea of Love z The Honeydrippers z roku 1984. Dalo by se říct, že na tomto albu si dovolil tuto svou starou lásku oprášit. Je to milá pocta zapomenutým autorům z konce padesátých let. A vítané osvěžení.

Tady se můžete podívat ještě na starou verzi od Kelly Brothers.