Deset nejlepších nahrávek Roberta Planta
Už dlouho jsem přemýšlela o sestavení svého osobního
žebříčku nejlepších písní od Roberta Planta. Včera přišla inspirace ze stránek ManicNirvany.com, kde je odkaz právě na takový žebříček. Při pohledu na něj je dobře vidět, jak široký stylový rejstřík má Robert Plant. Nikdy nesetrval v jedné škatulce, ale odvážně se pouštěl do nových věcí, což se mu díky jeho dobře vyvinutému smyslu pro výběr hudebníků, kterými se obklopoval, a také díky jeho širokému hudebnímu rozhledu a vkusu vždy dařilo. Když k tomu připočteme ještě jeho schopnost přesvědčivé interpretace, velkou dávku citu a hudební nezaprodanosti, výsledkem je pozoruhodně pestrá paleta hudby na jedenácti sólových albech. Tak se pojďme podívat, jak dopadl tento můj osobní výběr. Tam, kde to bude youtube dovolovat, přidám i hudební ukázku.
10. Little by Little
Píseň pochází z výrazně experimentálního alba Shaken'n'Stirred z roku 1985. Melancholická nahrávka, jakoby zabalená do klávesových a syntezátorových partů, představuje propojení žánrů. Záležitost jakoby z jiného světa.
09. Like I've Never Been Gone
Poslední song z alba Pictures At Eleven z roku 1982. Je to krásná balada s výraznou kytarou Robbieho Blunta. K této písni udělal cover i Jason Bonham, jak můžete slyšet zde. Tamtéž si také můžete přečíst Jirkův překlad textu této písně.
08. Your Ma Said You Cried in Your Sleep Last Night
A ocitáme se v roce 1990 na albu Manic Nirvana. Na něm se zaskvěla tato píseň, která pochází z padesátých let a jejími autory jsou Schlaks a Glazer. Ta jména vám pravděpodobně nic neřeknou a možná ani to, když vám povím, že její cover hráli i The Turtles (vyšla jim na albu It Ain't Me Babe v roce 1965). Nicméně Robert Plant ji pojal po svém, vložil do ní nádherný refrén z Black Dog a celou nahrávku, udělanou ve starém stylu, ještě doplnil hlasy zpěvaček.
07. Tall Cool One
Vyšla na desce Now and Zen roku 1988. Vliv 80. let je tady dost cítit, ale považuji tuto nahrávku za jednu z přelomových věcí od Roberta Planta. A mimochodem, opět se zde objevuje pasáž z Black Dog. Je jen náhoda, že tyhle dvě písničky se v žebříčku ocitly po sobě.
06. Win My Train Fare Home
Z alba Dreamland z roku 2002. Tady už je naplno znát ovlivnění nejen starými bluesmany, jako byl John Lee Hooker a Robert Johnson, ale i africkým pouštním blues. Podle mě jedna z nejzásadnějších nahrávek Roberta z posledních let.
Můžete si ji pustit zde.
05. Nothin'
Okouzlení tvorbou Townes Van Zandta je u Roberta patrné nejen v této písni Nothin'z alba Raising Sand, ale i na novém albu Band Of Joy. Nothin' je zádumčivá, temná skladba s procítěným vokálem a úžasným rytmem.
Přehrát zde.
04. Song To The Siren
Myslím, že by se našel těžko někdo, kdo by dal do této písni Tima Buckleyho více citu. To se netýká jen zpěvu, ale hry celé kapely. Jde o nahrávku z alba Dreamland, které už je tady zastoupeno podruhé.
03. Tin Pan Valey
Tady už se začíná přiostřovat. Nahrávka z alba Mighty Rearranger je čistě autorskou záležitostí Roberta Planta a Strange Sensation. I ve věku, kdy někteří z jeho vrstevníků už jen parodují sami sebe, Robert Plant dokáže podat vynikající výkon - a to nejen po vokální stránce, ale i textové ( a samozřejmě hudební, zde se skláním před celou kapelou). Jedna z písní, která symbolizuje jeho přístup k muzice. A něco, co jste možná nevěděli - v roce 2006 byl díky ní nominován na cenu Grammy za nejlepší hardrockový výkon.
02. Life Begin Again
Nemůžu si odpustit malou odbočku. Tato nahrávka je sice součástí diskografie Roberta a vyšla na albu Sixty Six To Timbuktu v roce 2003, ale byla nahrána pro album Afro Celt Soundsystem Further In Time. Už její název napovídá, že Robert se rozhodně nebude držet jen toho, co dělal v hudbě kdysi, ale bude velmi rád zkoumat i nová území. Vznikla tak velmi silná skladba, jak už její umístění napovídá, jedna z mých nejoblíbenějších.
01. I Believe
Zapomeňte na All My Love - tohle je perfektní píseň otce věnovaná synovi. To je jeden z komentářů z youtube. Mluví o tom, že ji napsal Robert Karakovi. Ano, tato píseň, jejíž překlad si můžete přečíst zde, vyhrála můj soukromý výběr. Pochází z alba Fate of Nations z roku 1993 a proč ji vlastně mám tak ráda? Dokáže u mě vyvolat opravdové mrazení v zádech.
00. Angel Dance
Bude tady ještě speciální bonus. Nultá píseň. Z alba Band Of Joy, které vyjde 13. září 2010. Angel Dance je singlem z tohoto alba a jedná se o předělávku songu od Los Lobos.
Jak jsem měla možnost sledovat z ukázek z koncertů, Robert Plant dokáže v hudbě stárnout důstojně, nedělá nic, co by mohlo vypadat pozérsky a i písně si vybírá a interpretuje s citem a pokorou. Přesně tak je tomu i v tomto případě.
Komentáře
Okomentovat