Zajímavé hudební příběhy

Chtěla bych se tady na blogu věnovat hudebním příběhům, které mě oslovily. Jak už jsem psala, včera jsem si četla v knize Když píseň tluče křídly do oken a ta je takovými příběhy nabitá. Napadlo mě, že by vás některé z nich třeba mohly zajímat, a tak jsem si řekla, že ty nejzajímavější se vám pokusím zprostředkovat.

Na úvod bych chtěla říct, že člověk, o kterém bych chtěla dnes mluvit a jehož příběh na mě zvlášť silně zapůsobil, se věnuje žánru zvanému hip-hop. Teď doufám, že většina z vás nepřestane číst. Taky nemám v lásce ty rapující tlusté chlapíky, ověšené zlatem a obklopené houfem polonahých děvenek. Ale věřte tomu, že tento člověk s nimi má pramálo společného.

Jmenuje se Emmanuel Jal a narodil se v Súdánu za doby válečného konfliktu s centrální vládou. Rok svého narození si nepamatuje, byl násilím oderván od rodiny v době, kdy u nás děti začínají chodit do školy. Jeho matka zemřela, otec se musel ukrývat, jejich vesnice byla vypálena a Emmanuela, stejně jako tisíce dalších dětí, odvlekli do Etiopie. Řekli jim, že tam budou chodit do školy, ale místo toho jim oblékli vojenské mundúry a cvičili je ve střelbě ze samopalu. Učili je, že nesmí plakat, protože jinak by netrefili nepřítele. Emmanuel šel do války, bylo mu osm a byl šťastný, že může pomstít svou rodinu.

Na vysvětlenou - problém Súdánu je v tom, že zde ve společném státě žijí kulturně a historicky odlišné komunity lidí - Arabové a černoši. Dva navzájem nenávidící se světy, které se díky britské koloniální politice ocitly pod jednou vlajkou. Jižní Súdán byl téměř čtyřicet let (od roku 1956) v konfliktu s centrální vládou a v roce 1998 byl doražen hladomorem, což přišlo severnímu Súdánu vhod - hlad je totiž nejlevnější způsob, jak zabít lidi. Za doby tohoto konfliktu zde zemřelo nejvíc lidí od dob druhé světové války - jejich počet je dva miliony. Na konci této apokalypsy mělo být ovládnutí jihosúdánských ropných zásob.

Emmanuel se tedy jako malé dítě, absolutně nechápající, co je to smrt, nechápající to, že je sám potravou pro kulomet, stal vojákem první linie. Když se ho později novináři ptali, kolik lidí zabil, odpověděl: "Záleží na tom? Při sledování, jestli nepříteli z hlavy vytekl mozek, není na počítání čas, ale třeba ještě mladší kluci si mysleli, že ti mrtví pouze spí."

Po pěti letech ve válce už toho měl dost. Společně s mnoha dalšími dětmi z ní utekl. Ušli společně stovky kilometrů zaminovaným územím, měli hlad, pili vlastní moč a pronásledovala je divoká zvěř. Někteří jedli těla svých mrtvých kamarádů... Ze čtyř stovek uprchlíků došlo do tábora OSN v súdánském městě Waat pouze šestnáct. Tady Emmanuela poprvé v životě potkalo štěstí, ujala se ho mladá humanitární pracovnice Emma McCune. Ta ho začala pomalinku připravovat pro normální život, naučila ho anglicky, držela ho v náručí, když se v noci budil hrůzou ze snů. Vztahy mezi nimi zpočátku nebyly idylické, protože Emmanuel postrádal vlivem prožitého traumatu cit.

Za nějaký čas ale Emma zemřela a z Emmanuela se stal bezdomovec. V té době se dostal do gospelového sboru jednoho katolického kostela v Nairobi a byl rozhodnut se věnovat hip-hopu. Bylo to něco jako psychoterapie z prožitých hrůz.

Hip-hop je sice původem z Bronxu, ale je to pravda jen napůl - v Jižním Súdánu má rap také dávnou tradici, zejména u žen, a když Emmanuel uslyšel první hip-hopové nahrávky, netušil, že pochází z Ameriky, natolik mu připadaly známé.

Rapoval svahilsky, anglicky, arabsky,súdánskými jazyky dinka a nuer. Ve skladbě Gua(Mír) zpívá: Už se nemohu dočkat dne, kdy kolem sebe neucítím strach, neuvidím slzy, neuslyším žádný pláč a skončí rasismus. Tehdy se můj národ vrátí domů, do Súdánu."

Tato píseň se objevila v roce 2005 na jeho prvním, vlastním nákladem vydaném, stejnojmenném albu. Ještě ten rok se usídlil v Londýně, kde se hned na začátek uvedl slavnou hádkou s Bobem Geldofem, organizátorem pompézní akce Live 8 na pomoc Africe. Emmanuela znechutilo, že na koncertech nevystupují téměř žádní hudebníci z Afriky (s výjimkou Youssou N'Dour). A když se dozvěděl, že rozhodující je podle Geldofa úspěch a prodej desek, to aby Madonna, Paul McCartney, Elton John nebo U2 nalákali publikum a sponzory, řval ještě víc. "Afričané jsou připraveni do toho jít s vámi, přece se nás to týká nejvíc. A vy nás zase, podobně jako všechny zásadní problémy, odstrkujete stranou. Není divu, že setrvává stav, kdy vlastně jdeme proti sobě. Vaše vzletné řeči nepotřebujeme."

Na to mu Geldof odpověděl, že až prodá čtyři milióny cédéček, tak má přijít. Na tuto hádku reagovali rozhořčeně Peter Gabriel a Damon Albarn (zpěvák Blur) a uspořádali v jihoanglickém Cornwallu koncert Africa Calling. Tady se Emmanuel setkal s Tinariwen, Geoffreyem Oreymou, Daara J a dalšími africkými hudebníky, s nimiž život taky mockrát zametl.

V té době vydal Emmanuel nové album Ceasefire (Zastavte palbu), které překvapivě natočil s muslimským zpěvákem, básníkem, skladatelem a hráčem na arabskou loutnu oud Abdelem Gadirem Salimem. Na této spolupráci je dobře vidět, že hudba boří hranice nenávistných vztahů mezi jednotlivými národy a náboženstvími.

V roce 2008, těsně před promítáním svého životopisného filmu War Child vystoupil Emmanuel Jal před narvaný sál festivalu Berlinale a pronesl svou řeč: "Jsem válečné dítě a napadá mě, jestli jsem vlastně nepřežil z jediného důvodu: abych vám mohl vypravovat svůj příběh." Na albu War Child (2008) pak charakterizuje stav věcí, důsledky kolonizace a drancování: "Znásilňujete Afriku jako děvku. Použijete a zahodíte. Afrika není vaše kurva."

Emmanuel prošel údolím smrti a nepotřebuje hrát pouliční gangsterské divadlo, jako ho s oblibou předvádí američtí rapeři. Hodně toho prožil a vlastně toho i hodně skrývá, touží zapomenout.

Tento příběh dokazuje sílu hudby, kterou Emmanuel Jal dělá. Není to žádná přetvářka, ale opravdovost. Byla bych ráda, kdybyste se nad ním aspoň zamysleli a uvědomili si, že to, co někdy můžeme považovat za neštěstí a hrůzy, může být malicherné proti tomu, co zažívali a zažívají tito lidé.

film War Child

zdroj fotky

V textu byly použity informace z knihy Jiřího Moravčíka Když píseň tluče křídly do oken.