The Black Keys podruhé

Když jsem tady tuhle otravovala s The Black Keys , stálo by možná za to, aby jste věděli, jaké okolnosti mě přiměly je tady dát. Čas od času si projíždím vyhledávač na blog.cz a zadávám tam hesla jako třebaaa Robert Plant. No a tak jsem objevila tento článek (teď udělám reklamu i Avrilce). Když si to přečtete, zjistíte, že Robert Plant prohlásil, že se mu líbí hudba Black Keys (no on to asi řekl trochu jinak) a že by prý potřebovali baskytaristu jako je on. A tak došlo k tomu, že jsem byla zvědavá, jak ti Black Keys zní a už to jelo. No a sranda byla, že jsem potom listovala R&Popem a zjistila jsem, že je v něm dvojstránkový článek o tomto duu a speciálně o jejich novém albu.

Recenze vyzněla pochvalně a to už jsem si stáhla (au) jejich desku Brothers, abych si ji mohla poslechnout. Musím říct, že to byla po dlouhé době jedna z desek, které mám chuť slyšet víckrát. Já totiž nejsem zas tak trpělivý posluchač a když mě něco nebaví, tak to odložím, i když se třeba ukecávám, abych tomu věnovala ještě trochu času. Ale tohle mě chytlo. Dokonce natolik, že jsem začala přemýšlet o tom, že si regulérně seženu nějaké The Black Keys album. Nejspíš to bude právě Brothers.

Je to taková deska, u které jsem musela přemýšlet, jak je možné, že mi některé melodie připadají strašně známé, ale přitom vůbec netuším, čím to je. A taky se mi děsně líbí jejich zvuk. Je takový zastřený, jakoby byl prohnaný zrezivělými reproduktory. Prostě se v nich mísí ta správná staroba s modernou.

Dám tady odkaz na instrumentální skladbu Black Mud, "strašidelnou a bahnitou", jak bylo napsáno v recenzi. A jako bonus ještě Jirkovu oblíbenou To Afraid To Love You.

Tak se mějte a zkuste si to třeba pustit.