Hledání hudebních pokladů

Po dlouhém váhání jsem se rozhodla napsat ještě jeden článek na téma týdne. Docela mě mrzí, jak se tohoto úkolu zhostila většina pisatelů - při projíždění článků jsem občas trpěla. Vypadá to, že někteří tady berou téma týdne jen jako prostředek ke zvýšení návštěvnosti a stačí jim napsat jednu větu.

Jsem velký fanoušek muziky. Nebudu vám tady vypisovat své oblíbené kapely, protože si myslím, že to nikoho až tak nezajímá. Nakonec, kdo má zájem to zjistit, stačí si projet tento blog. Ve článku jsem se chtěla zamyslet nad kvalitou hudby všeobecně a nad tím, jak si počínáme při jejím výběru.

Berme celou hudební scénu jako nádobu plnou smetí a harampádí, ve které je ukryta hrst diamantů. Bylo to tak vždycky, jen ten kyblíček býval dříve menší, tudíž i smetí bylo míň. Kdo chtěl najít diamant, prohrábl se kyblíkem a vytáhl si ho. Jak šel čas a produkce hudby rostla, rostl i náš kyblík. Za chvíli z něj byl pořádný soudek. Samozřejmě přibývalo v něm cenností, ale i toho bordelu. Už bylo čím dál těžší se jím prohrabávat a vytahovat na světlo ty kvalitní a dobré věci.

Spoustě lidí dnes stačí do toho soudku jen nakouknout. Spokojí se s tím, co se jim nabízí jako první. Bývají to většinou nejnovější hudební bezcennosti, které jsou propagovány masově a je tak pohodlné jim podlehnout.

Samozřejmě i dnes se produkuje kvalitní hudba. Ta je ale roztroušena mezi horou smetí. A pro ty, kterým stačí vidět jen povrch, není zajímavé ji hledat. Nakonec by se při tom mohli ještě ušpinit.

Ti, kteří rádi hledají v soudku hudby, určitě najdou nějaký poklad i dneska. A když ho objeví, můžou mít při tom výraz podobný, jako má klaun na obrázku v našem záhlaví.