Colours of Ostrava 2010 - den druhý

Den druhý, pátek, 16. července 2010

Budím se brzy, nabitá zážitky ze včerejška a taky natěšená na ty příští. Dneska jsme zvolili komorní rozjezd se zpěvačkou Mor Karbasi, která vystoupí na kostelní scéně v chrámu Božského spasitele. Mor Karbasi samozřejmě neznáme, ale po přečtení infa v brožurce jsme usoudili, že to bude dobrá volba. Takový koncert se vidí málokdy a navíc, kostel je opravdu speciální scéna s nádhernou akustikou a atmosférou. A taky mi řekněte, kde jinde by jste se na hudebním festivalu podívali do kostela? Mor Karbasi je krásná a zpívá staré baladické příběhy z 15. století. Má nádherný hlas a to slibuje velký zážitek. Před kostel dorážíme ve velkém předstihu. Usedáme do stínu, ale za chvíli se přesuneme před vchod. Slunce nemilosrdně praží a za chvíli jsme úplně uvaření ve vlastním potu. Ale zůstáváme trpělivě sedět, jako mnoho jiných, kteří mezitím už také přicházejí. Dávám se do řeči s jednou paní z Prahy a zjišťuju, že nejsem jediný cvok, co se týče fandění.  Paní totiž přijela speciálně kvůli jednomu bubeníkovi, jak mi hrdě sděluje, do kterého je úplně zblázněná. A ten bubeník se jmenuje Johnny Kalsi a bude zítra hrát s Afro Celt Sound System. Dokonce mi ukazuje svou fotku na mobilu, na které je s ním a nadšeně básní o tom, jak je charismatický. A taky se moc těší na Mor Karbasi. Při rozhovoru čas lépe ubíhá, jen vedro je vražedné. Pak se konečně otvírají brány kostela a my s Jirkou procházíme jako první a máme výsostné právo najít si co nejlepší místo. 

Koncert byl nádherný, lepší, než jsem čekala. Mor Karbasi má andělský hlas, který přímo hladí po duši, i když člověk nerozumí slovům. Fakt jsem ještě neslyšela nic podobného a jsem moc ráda, že jsme se do kostela dostali. 

Mor Karbasi - Colours of Ostrava 2010 - naše video

A jak už to na Colours bývá, následuje radikální skok, a to z kostela rovnou do klubu v New York City. Jak už jsem tady psala, newyorský klub je letos úplná novinka a v jeho programu je hodně lákadel. 

Na této scéně právě vystupuje Tonya Graves, známá spíš z účinkování s Monkey Bussines. Je to holka šikovná, tenhle náš první klubový koncert byl moc povedený a taky se nám moc líbilo to, jak je klub vyřešený. V přední části jsou bary s posezením, na stěně se promítá webový přenos přímo z New Yorku. V zadní části je pódium s hledištěm a vzadu vyvýšené místo s posezením. Dáváme si tam pití a musím se smát číšníkovi, který tančí, i když nám podává lahve s colou. A hlavně - klub je klimatizovaný, což při vedru 36 stupňů je luxus. Hodláme tady dneska strávit ještě dva koncerty, po Tonye to bude Amit Chatterjee Alliance a pak Thierry Arpino & Essouna. Jde to všechno hezky za sebou, takže jsme se tady tak trochu nastěhovali. Moc oceňuji nápad pořadatelů udělat takovou speciální scénu, myslím, že se jim to dokonale povedlo a výhody klubu jsme pak ocenili i za prudkého lijáku a bouřky v sobotu.

Amit Chatterje, tak to byl tento chlapík, jehož video už jsem uveřejnila před časem v ochutnávce z letošních Colours a moc jsem se těšila. A musím říct, že to bylo pěkné. A ta písnička, co jsem ji tu dávala, tam k mé velké radosti zazněla taky. Amit během hry hodně komunikoval se svými spoluhráči, usměvem i gesty dával najevo svou spokojenost. Je to muzika více poslechová, více člověk musí vnímat melodie a tak bylo dobře, že byl právě v klubu, kde je přece jen atmosféra těchto koncertů lepší. 

Jestli nás Amit svou hrou tak trochu ukolébal a uklidnil, tak Thierry Arpino & Essouna to pořádně rozjeli. Stojíme u pódia, když najednou přišel nějaký chlápek a říká holce, co stojí vedle nás, aby šla s ním. Za chvíli už ta holka sedí na pódiu a zpěvák a kytarista Alexis Charrier jí zpívá píseň, jejíž text složil přímo pro ni. Celou dobu se na ni přitom dívá a holka se jen uculuje a neví, chudák, kam s očima. A nakonec dostane pusu a přijde vyklepaná zase zpátky. 

Tenhle koncert je fakt vynikající. Nic jsem si od toho neslibovala, ale předčilo to mé očekávání. Je to zábava v dobrém slova smyslu, perfektní výkony, jak instrumentální, tak pěvecké. Thierry Arpino, to je fenomenální bubeník, který hrál se světovými veličinami. A Alexis je borec. Dokáže dělat takové kousky, že se musíme smát. Tak třeba šňůru udělá jako nic, a přitom ještě stihne hrát na kytaru. A pak je tu ještě operní zpěvačka Marie-Eve Tremblay, která ovšem do koncertu příliš nezapadá a vlastně celou dobu stojí vzadu a zpívá doprovodné vokály. Teprve ke konci přišla zazpívat jednu píseň společně s Alexisem. Jo a ještě bych zmínila jejich skvělého basáka, jehož jméno mi nějak uniklo. Je to šoumen.

Po odchodu na hlavní scénu se s Jirkou shodujeme, že tohle se nám opravdu moc líbilo. A na hlavní stage na hradě bude za chvíli hrát skupina Porcupine Tree.

Na Porcupine se chystala taky kamarádka naší Lucie, a dokonce jsme se tam potkali. Já si nechci hrát na nějakého znalce, přiznávám bez mučení, že hudba Porcupine Tree mi není příliš známa. Ale myslím, že vůbec není špatné se s nimi seznámit, jsou opravdu dobří (schválně si klikněte na odkaz a poslechněte si je). Koncert je z těch velkých, povedených, výborně odehraných a taky je vidět, že v publiku mají dost fanoušků. Tohle je náš poslední dnešní koncert, však je taky po čtvrt na dvě a my odcházíme, abychom stihli spoj a nedopadli jako včera.

Tady jsme nebyli vpředu, tak moc fotek nemáme...