Slow Dancer

Jak už jsem psala včera, tento týden jsem se rozhodla zasvětit Robertu Plantovi. Má to souvislost se včerejším 28. výročím vydání jeho první sólové desky Pictures at Eleven, ale budou tady i články, které se týkají nejnovějšího alba Band of Joy. 

Tak tedy dnes se vrátíme do roku 1982, kdy vyšlo první Robertovo album. Vydala ho společnost Swan Song, tedy stejná společnost, která vydávala také desky Led Zeppelin, počínaje albem Physical Graffiti. Napříště už Robert vydával svá alba pod svou novou značkou Es Paranza.

Pictures at Eleven je album silně ovlivněné arabskou hudbou. Před jeho nahráváním navštívil Robert se svou manželkou Maroko, kde se nechal inspirovat hudbou zesnulé egyptské zpěvačky Om Kolthoum. Po návratu si se svými přáteli z Midlands - kytaristou Robbie Bluntem, baskytaristou Paulem Martinezem a klávesákem Jezzem Woodroffe objednal studio ve Walesu, kde deska vznikla. Na tomto albu je zajímavé také to, že jako bubeníci se zde představili Phill Colins a Cozy Powell. Album mělo velký úspěch. V americké Top ten hitparádě se drželo pět týdnů a nejvýš se umístilo na třetí příčce. V Anglii to bylo ještě lepší - druhé místo v žebříčku. Na podporu desky ovšem nebylo turné, protože Robert odmítal hrát písničky od Led Zeppelin. Říkal, že je nedokáže hrát s představou, že za bubny bude sedět někdo jiný než Bonham. 

Jedním z nejvýraznějších songů celého alba je bezpochyby tak trochu zeppelinovsky znějící Slow Dancer. 

Tak si ho dnes pustíme naživo z roku 1983. Je to velmi zajímavá píseň s propracovaným aranžmá, nádherně znějící kytarou a typicky vypjatým zpěvem. 

                    Robert Plant - Slow Dancer - Pictures at Eleven 1982 - live in Dallas 1983