Pink Floyd - The Wall
Po vydání desky Animals se Pink Floyd opět rozprchli. Od září 1977 se Roger Waters uzavřel na venkově, aby tady postavil svou Zeď - "Wall". Zbylí dva autoři hledali uplatnění v sólových debutech, které vyšly v květnu 1978 : "David Gilmour" a Wet Dream" Richarda Wrighta.
Gilmour dal znovu dohromady trio Bullit, byl v něm basista Rick Wills(později člen skupiny Foreigner) a bubeník Willie Wilson, který Davea přemlouval, aby vystoupil mimo Pink Floyd s jeho skupinou Fender benders. Další dlouholetý kolega, Roy Harper, se podílel na vynikající nahrávce "Short and Sweet"(kterou ještě s několika dalšími písněmi přepracovali pro další Harperovo album).
Dave se o práci na tomto albu vyjádřil, že k němu přistupoval naprosto uvolněně. Byl to protiklad pinkfloydovské preciznosti.
Tohle přehrávání mu přineslo ovoce trochu opožděně. Zatímco dokončoval album v novém studiu Floyd, najednou se mu vynořila v hlavě melodie, kterou bude svět později milovat jako "Comfortably Numb".
Na Wrightově LP desce nahradil Gilmoura druhý kytarista Floyd z "In The Flesh", Snowy White. Album "Wet Dream" je lehký pop středního proudu, mírně kořeněný jazzem. Obsahovalo dlouhé instrumentální skladby a málo originality, a tak, stejně jako Gilmourovo album, bylo sice vkusné a dobře udělané, ale postupně upadlo v zapomnění.
Ke konci roku 1978 oznámily londýnské hudební týdeníky, že si Pink Floyd rezervovali své studio Brittania Row na následujících šest měsíců. " The Wall" slibovalo, že se stane nejambicióznějším rockovým eposem od dob, co dvojalbum "Tommy" Petea Townsheda převedli Who úspěšně do hvězdně obsazené jevištní podoby a na plátna kin.
V červenci 1978 se konečně vrátil Waters ze svého dobrovolného exilu na venkově se dvěma písňovými cykly: "The Wall" a "The Pros and Cons of Hitch Hiking". Předvedl je kapele a zeptal se jí, který z nich by chtěli dělat. Vybrali si "The Wall".
Od samého začátku byla "The Wall" velkolepý projekt, během něhož Waters současně rozvíjel nápady pro album, koncert a film. Řekl, že všechno vzniklo při posledním koncertu turné "In The Flesh" na stadionu v Montrealu (kde došlo k známému incidentu, kdy Waters plivl do tváře jednomu fanouškovi). V té době vznikl ve Watersově hlavě nápad vystavět v přední části jeviště zeď. A každá z těch cihel je vlastně kus života a z toho pak vzniklo celé to autobiografické číslo. Neobvyklé nápady měl Roger celou dobu, co se na albu pracovalo. Chtěl udělat srovnání mezi rokenrolovými koncerty a válkou. Jeho původní filmový scénář dokonce žádal, aby "bylo rokenrolové obecenstvo bombardováno - a jak by to diváky trhalo na kusy, tleskali by a vychutnávali každou minutu. Jako nápad je to docela ucházející. Ale vypadalo by hloupě to uskutečnit."
Význam války v "The Wall" umocňuje Rogerova ztráta otce v druhé světové válce. Tenhle duševní otřes ještě zvyšuje matčina zahlcující láska, odlidštěný vzdělávací systém, nevěra manželky a nakonec i tlak na to, aby byl člověk úspěšný v rock-byznysu.
Většina těch prvních cihel jsou kusy Rogerova vlastního života, ale potom dospěl k poznání, že jediným východiskem z tohoto bludiště je šílenství - jeho postava jménem Pink se stále víc podobá Sydu Barrettovi. V době, kdy první polovina končí skladbou "Goodbye Cruel World" (která je náhodou založena na riffu z "See Emily Play"), Pink je úplně zazděn uvnitř (obrazně) - když opravdoví Floyd jsou (doslova) na vrcholu první části představení. Pink potom propadá červům. Červi jsou symbolem negativních sil, které v nás jsou, symbolem úpadku.
Celý ten materiál je od úvodního čísla "In The Flesh?" sestaven jako retrospektiva - nafouklá "dinosauří rocková" parodie, která má vyjádřit nepochopení a odcizení postavy úplně zazděného Pinka.
V druhé polovině, která zobrazuje Pinkovo zhroucení, se zdá, že retrospektiva se vrací hlouběji do minulosti. "Nobody Home" naráží na šedesátá léta a Syda Barretta a otvírá cestu představám, které má "Vera" o druhé světové válce. Následuje to, co Waters nazval "ústřední písní celého alba" - Bring the Boys Back Home" pod níž si můžeme představit vojáky na frontě stejně jako rockery na turné.
Ve chvíli, kdy je Pink probuzen ze svých halucinací z injekcí od doktora, vynořuje se za zdí a opět získává jeviště pro už ukázněnou reprízu "In The Flesh" (teď bez otazníku), jejíž slova se mění v rasistické a strach nahánějící výpady. Koncert končí davovým skandováním "Pink Floyd", které se mění na "Hammer!"(pobít). Pak se zedˇzbortí a vystavuje Pinka zrakům jako zranitelnou lidskou oběť.
Dave Gilmour na albu zazářil s písní "Comfortably Numb", chtěl jí evokovat narkotický trans Pinka po injekci od doktora. Na albu the Wall se tato píseň stala nejcharakterističtější floydovskou nahrávkou.
Během nahrávání The Wall se vztahy mezi jednotlivými členy kapely vyhrotily. Roger Waters obviňoval klávesistu Ricka Wrighta, že jej nahrávání vůbec nezajímá a že do něj vkládá málo. Kvůli dalšímu sporu s Watersem o koprodukci alba, o kterou měl Wright zájem (podle Waterse ale jedině pod podmínkou, že k desce přispěje svoji hudbou, což se nestalo), ale byl klávesista, jeden ze zakládajících členů kapely, po ukončení nahrávání z kapely vyhozen. Klávesové party na The Wall dokončil společně s producentem Ezrinem, Wright ale nadále se skupinou spolupracoval na koncertech The Wall v letech 1980 a 1981 jako najatý hudebník.
Ještě taková zajímavost: na albu The Wall v písni "Another Brick in the Wall (Part 2)" zpívá 23 žáků čtvrté třídy Green School z Islingtonu. Tento nápad zapojit do toho děti, dostal Roger s Davem proto, že si mysleli, že bude působivější, když verše o "sarkasmu ve třídě"a o "kontrole myšlení" zazpívají skuteční studenti.
Album se dokončovalo ve Spojených státech z důvodu snížení daňových poplatků. Vyšlo 30. listopadu 1979 a v Americe se udrželo na prvním místě žebříčku Lp desek plných 15 týdnů. Stalo se druhým nejprodávanějším albem Pink Floyd, hned po "Dak Side of the Moon".
Mnoho posluchačů ovšem album odmítalo,a to z důvodu, že bylo těžko "stravitelné" a taky sebestředné. Texty v "The Wall" byly sice kultivované a ambiciózní, ale vyzařuje z nich málo originality, jsou spíše prozaické, než poetické.
Ale zase na druhou stranu je to album, kde se Roger hodně otevřel a ukázal své nitro.
Pokračování příště...
Pink Floyd - The Wall
To je pro ty, kteří vydrží koukat na opravdu celý film!
Pink Floyd - Comfortably Numb Pulse 1994 (live)
Pink Floyd - Mother (live)
Komentáře
Okomentovat