Pink Floyd - sólové projekty Gilmoura a Waterse - About Face a Pros and Cons of Hitch Hiking

Dnes to bude tak trochu odbočení z řádné floydovské diskografie, rozhodla jsem se, že tady napíšu něco o sólových projektech obou hlavních tvůrců Pink Floyd.

Musím k tomu říct, že tohle období skupiny nemám ráda a hudba Floydů mě zajímá do alba The Wall, i když už vztahy mezi členy byly hodně napjaté a projevilo se to i na hudbě. A pak se mi líbí poslední album (Division Bell) - to už se ovšem všech členů netýká - ale k tomu se dostaneme až později. Dneska jsem měla původně v plánu seriál dokončit, ale nechtěla jsem vás připravit o tohle období, je docela zajímavé sledovat, jak si poradili, když zůstali sami. Síla Pink Floyd spočívala v jejich společné práci, a tak, když se začali sobě vzdalovat a Roger vystupoval čím dál víc autoritativně, šlo to všechno jaksi do háje.

K těmto dvěma albům bych ještě ráda podotkla, že jejich hodnocení na wikipedii je dost vysoké ( když se podíváte, tak Gilmourovo album má čtyři a půl hvězdičky a Rogerovo čtyři), ale v době jejich vydání získalo Gilmourovo album průměrné 3 a Watersovo dokonce jen jednu hvězdičku. Ale to není tak podstatné. Názor na to si každý může udělat sám. Kdybych si měla mezi těmito alby volit, které si radši poslechnu, určitě by zvítězil Gilmour.

V první polovině roku 1984 pracovali znesváření Floyd na svých sólových kariérách. V březnu vyšlo album "About Face" Davida Gilmoura a v květnu Watersovo "The Pros and Cons of Hitch Hiking" - každé z nich bylo předváděno na mezinárodním turné. V dubnu se znovu vynořil, i když z daleko menšími fanfárami, Richard Wright s polovinou své nové desky s názvem "Zee".

Odlehčená elektrofunková hudba "Zee" má jen málo společného s bývalou Rickovou skupinou.

Pečlivě propracované skladby alba "About Face" naproti tomu okázale předvádějí Gilmourovu hudební potenci. A každému, kdo pozorně poslouchá ten známý hlas a zvuky kytary, musí být jasné, že Roger Waters nebyl jedinou vůdčí osobností Pink Floyd. Nahrávky jako téměř gotická "Until We Sleep" a jakoby symfonická skladba "Let´s Get Metaphysical" zněly opravdu floydovštěji než cokoliv z alba "Final Cut". Uprostřed nahrávání v pařížském studiu Pathé Marconi si Dave dokonce přivedl Boba Ezrina jako koprodukčního. Mezi dalšími účastníky byl baskytarista Pino Palladino, hráč na klávesy Ian Kewley (oba ze skupiny Paula Younga), Gilmourův oblíbený bubeník Jeff Porcaro ze skupiny Toto a dvě legendární postavy - Steve Winwood (na klávesy) a Pete Townshend, který přispěl dvěma texty - k písním "Love on the Air" a "All Lovers Are Deranged" Zbývající texty na album si Dave napsal sám. Několik jeho písní se zabývalo úvahami o stárnutí a smrti. Skladba "Murder", adresovaná vrahovi Johna Lennona, vyjadřovala Gilmourovu lítost a rozhořčení na zabitím bývalého člena Beatles. Skladba "You Know I´m Right" je smutným otevřeným dopisem Rogerovi Watersovi. Přes všechnu ambicióznost nebyly Daveovy texty v albu "About Face" jeho silnou stránkou. Jinak výmluvný Gilmour nedokázal vtělit velkou představu nebo originální myšlenku do veršů, natož aby provokovala - jako to dělal Roger s Daveovou hudbou pro Floyd.

Gilmour v zájmu propagace svého nového alba poskytoval nejrůznějším sdělovacím prostředkům interview a dokonce se nabídl i MTV. Ti mu na oplátku zařazovali do vysílání singl "Blue Light", dokonce vyšel i jako disko-mix a čtenáři časopisu Amazing Pudding ho označili za vůbec nejhorší sólové floydovské číslo.

Dave Gilmour zahájil 31. dubna vystoupením v Dublinu patnáctitýdenní turné po deseti zemích - první, které kdy dělal sám jeden Floyd. Na tyhle koncerty si Dave musel sestavit úplně nový tým. Byli v něm baskytarista Micky Feat, Gregg Dechert na klávesy, Chris Slade (později hrál také ve skupině Firm Jimmyho Page) a Jodi Linscott na perkuse. Na saxofon hrál Raphael Ravenscroft (který dva roky předtím hostoval na prvním albu Roberta Planta a pak také na Rogerově sólovém albu) a na druhou kytaru Mick Ralphs. Hrál písně ze svého nového alba a jen dvě klasické skladby Pink Floyd - "Run Like Hell" a "Comfortably Numb". Z tohoto turné byl pořízen stanicí MTV dokument, který přenášela televize i rozhlas. Jenže toto turné nemělo valný úspěch, na některé koncerty se podařilo prodat jen nízký počet vstupenek a zahajovací koncerty v Kanadě byly zrušeny.Turné "About Face" skončilo 16. července 1984 a tentýž den zahajoval své turné Roger Waters ve Stockholmu.

album na wiki

Na Rogerově albu "Pros and Cons of Hitch Hiking" se převážně podíleli stejní hudebníci, jako na "The Final Cut". Jediný kdo chyběl, byl Nick Mason, jeho místo zaujal Andy Newmark, který ho vystrnadil z práce na albu Final Cut - a David Gilmour. A senzační tah byl propočítán tak, aby nikdo nelitoval Daveovy nepřítomnosti na "Pros and Cons". Na jeho místo nastoupil jeden z nejlepších hráčů na elektrickou kytaru v Anglii, Eric Clapton. K jeho účasti došlo díky přátelství manželek Rogera a Erica. Jeho manažer, kolegové a přátelé s tím nesouhlasili a dokazovali, že z hudebního hlediska nemá žádný smysl, aby člověk jeho jména účinkoval jako pomocná síla v takovém rádobyuměleckém představení, které bylo na hony vzdálené jeho bluesovému cítění. Ale Clapton trval na splnění svého závazku vůči Rogerovi. Tomu jejich spolupráce zas tak nesmyslná nepřipadala. Blues bylo nakonec jeho první hudební láskou. A v "Pros and Cons" vědomě zařazoval řadu černošských forem a stylů( nakolik to bylo přesvědčivé, je jiná otázka).

Claptonova virtuozita byla ovšem poněkud přibržděna Rogerovým rozhodnutím udělat všechny základní nahrávky kromě titulní dřív, než pozve Erica, aby předaboval svou kytaru a Dobro. A protože se "Pros and Cons" počítá k albům s nejvíce slovy v historii rokenrolu, ponechal Waters nástrojům sotva víc prostoru, než stačilo na dokreslení jeho vyčerpávajícího monologu.

Je to vyprávění o snech, které se vypravěči zdály po tu dobu, kdy album hrálo, tedy během čtyřiceti dvou podivných minut. Název první písně (nebo snu?) je "4.30am" a závěrečné "5.11am". V úvodním snu - který dokresluje přední strana obalu grafickou ilustrací nahé nymfy, která stopuje všechny přijíždějící řidiče - vezme náš osaměle cestující hrdina "vyhládlou" stopařku. V skladbě "4.33am" nás vypravěč informuje, že naše mladá lady už prudce oddechuje, aby už "pocítila sílu mého motoru". Přichází však "4.37 am", kdy jejich intimnosti neurvale přerušuje kastrovaný bláznivý arabský terorista, který se objevuje v nohách postele.

Náš hrdina a jeho "motor" nicméně zůstávají v průběhu série nedotčeni, včetně pobytu v přírodní komunitě a nepřátelského střetu s Yoko Ono. "V kontextu těchto snů," vysvětloval později Waters, "zvažuje podvědomí všechna pro a proti soužití s jednou ženou v rámci rodiny...v kontrastu s voláním divočiny, chcete-li". Nakonec láska a manželství vítězí, snílek se probudí v posteli vedle své ženy a velice se mu uleví.

Na albu byla vedle mimořádné laviny slov neobvyklá absence melodie. V rozpacích z tohoto díla byli i zatvrzelí příznivci Floyd. Některých posluchačů se dotkla zřejmá diskriminace pohlaví a ženské spolky dokonce organizovaly strhávání plakátů, které album propagovaly. Bylo to hlavně proto, že obraz mladé stopující nymfomanky vlastně propaguje znásilnění.

Recenze byly většinou nepřátelské. Dokonce i kritik z časopisu Rolling Stone, který předtím velmi cenil album "Final Cut" napsal, že nové Watersovo album je převedením jeho obvyklého mrzoutství do hudebních žvástů a melodie byste mohli spočítat na prstech packy Mickey Mouse. V tomto světle se jeví album Davida Gilmoura jako skvělé dílo.

Na turné Roger rozšířil svou kapelu také o svého spolužáka z cambridgerské střední školy Tima Renwicka. Tento bývalý kytarista skupiny Quiver byl nejbližším přítelem Davida Gilmoura, a proto přijal spolupráci s jeho rivalem s jistými rozpaky. Během příprav na turné se Timovi zdálo, že Roger je skutečně okouzlující člověk, když ovšem turné začalo, změnil Waters úplně osobnost - opět vstoupila na scénu jeho hádavost a touha všechno řídit. Jediný, kdo zachraňoval situaci, byl Clapton, který byl velmi uvolněný a spolupracovat s ním byla radost. Ale i Claptona brzy začala srážet strnulá choreografie představení , nedostatek kamarádství mezi hudebníky a dusná atmosféra, obklopující turné. Představení byla vyprodaná jen vzácně, někdy dokonce spekulanti, kteří přecenili zájem, museli prodávat vstupenky hluboko pod cenou.

album na wiki

Pokračování příště...