Pink Floyd - Syd Barret a jeho sólová tvorba,jeho odchod z Pink Floyd

Minulý týden jsme načali příběh legendární skupiny Pink Floyd. Skončili jsme u vydání prvního alba The Piper at the Gates of Dawn. Myslím si, že by stálo za zmínku napsat něco taky o jejich koncertech v době, kdy byl v kapele přítomen Syd Barrett.

Za jedno z takových prvních významných vystoupení se dá považovat koncert z 15. října roku 1966, který se uskutečnil v londýnském Roundhous u příležitosti vydání prvního čísla časopisu IT.(Byly to první britské undergroundové noviny).

Každý z příchozích dostal po předložení vstupenky kostku cukru, ta však na rozdíl od mnoha jiných, které obíhaly mezi přítomnými, neobsahovala žádnou aktivní látku. Přišlo bezmála dva tisíce lidí, ze známých osobností také Paul McCartney a Marianne Faithfull a prostor v Roundhousu byl pro tento počet návštěvníků velmi stísněný. Z tohoto vystoupení se stal celonoční mejdan, o kterém se později zmínily i noviny: "Včera večer při příležitosti zahájení nového časopisu IT vystoupila i populární skupina Pink Floyd s pulsující hudbou, během níž se na obrovském plátně za jejich zády objevují série záblesků bizarních barevných tvarů. Někdo pro tuto příležitost připravil celý kopec želé, které přítomní o půlnoci spořádali. Někdo jiný zaparkoval svůj motocykl uprostřed místnosti. Atmosféra byla očividně velmi psychedelická"

Koncerty Pink Floyd v té době vypadaly spíš jako klubové záležitosti, kde se scházejí známí a diskutují o společných problémech. Klub, ve kterém Floydi vystupovali, se jmenoval UFO. Bylo to skvělé místo, kde se lidé jako Beatles, Who nebo Jimi Hendrix mohli pohybovat naprosto volně . Byl to klub, který byl rockový a zároveň nejvíc hippie.

Syd Barrett byl v té době největší hvězdou Pink Floyd. Jeho osobnost byla nejsilnější a celou ji vkládal do písní. Často improvizoval, prováděl různé blázniviny a dostával se za hranice svých možností.

Problém byl ovšem v tom, že Syd začal brát ve velkém LSD. Zapletl se s lidmi, kteří se ho snažili na drogy dostat. Jeho psychika se pod vlivem LSD měnila, dá se říct, že urychlila vývoj jeho duševní choroby - schizofrenie.

Jeho problémy začaly narůstat v době, kdy se kariéra skupiny měnila v dostihy. Někteří jeho přátelé připisují zhoršení jeho zdravotního stavu tlakům, kterým byl vystaven jako "hvězda" a taky postoji, který k němu zaujali někteří kolegové z Floyd. ZvláštˇNick a Roger vyvíjeli na Syda značný nátlak, aby se přizpůsobil jejich představě o tom, co by skupina měla dělat. Podle nich měla na koncertech hrát singly, které nejvíc letěly a to bylo něco, co Syd nechtěl. Nick s Rogerem byli hlavně velcí obchodníci a viděli, že tak by kapela mohla dosáhnout úspěchu.

Pak už to dospělo tak daleko, že mezi členy propukala konkurence, hádali se spolu. Neměli stejné názory na život, dělali si naschvály. Syd ztrácel sebekontrolu a stal se velmi nespolehlivým, ostatní na něj byli zlí.

Potom došlo k tomu, že Syd selhal při jednom z vystoupení, i když ho dovlekli na pódium, zůstal tam stát duchem nepřítomný a vůbec nebyl schopen hrát. Zbylí Floydi se snažili předvést aspoň polovinu vystoupení. Noviny jejich vystoupení okomentovaly:" Pink Floyd se sesypali!"

Počátkem roku 1968 začalo být jasné, že Syd z kapely odejde. Na jeho místo přišel, přinejmenším aby ho zastoupil, David Gilmour. Stalo se tak v březnu téhož roku.

V dubnu se Barrett "vrátil" zpět, aby natočil své sólové album . Jeho kvalita ovšem odpovídala stavu, ve kterém se nacházel. Jedna nahrávka se později dostala na sólové album Syda Barretta The Madcap Laughs(1970).Na některých skladbách na tomto albu Syda doprovázejí hráči z kapely Soft Machine. Když tohle album vyšlo, bylo vřele přijato, časopis Melody Maker ho označil za "pěkné album, plné bláznivin a šílenství", přesto neslavilo velký úspěch. Barrett začal plánovat sólovou nahrávku s Davidem Gilmourem. Druhé album, nazvané prostě "Barrett" vyšlo v listopadu 1970.

Pink Floyd bez Syda ztratili pro mnoho lidí své kouzlo, pro některé (jako například pro Davida Bowieho) přestali dokonce existovat. Hlavním článkem kapely se stal v té době Roger Waters. Jejich první věc v této sestavě s Gilmourem se jmenovala "It Would Be So Nice". Byl to nudný vstup do diskografie skupiny a důsledek ukvapené snahy udělat hit. B strana singlu "Julia Dream" svědčí o Watersově snaze napodobit Barretta.

28. června 1968 vychází album "Saucerful of Secrets". Tohle album je v podstatě všehochuť, na níž si kapela vyzkoušela své možnosti : od Barrettovy psychotické "Jugband Blues" až po dlouhé instrumentální skladby, které neměly se Sydem nic společného. Tohle album dokumentuje, že se Sydem odešla poezie - nedostatek, se kterým se kapela ke své cti vyrovnala nečekaně dobře.

Pokračování příště...

A Saucerful Of Secrets - Jugband Blues

A Saucerful Of Secrets - Remember a Day

Syd Barrett - The Madcap Laughs - Octopus

© plant.blog - Robka