Led Zeppelin: Příběh skupiny a její hudby - recenze

Tento rok se v obchodech objevily dvě knihy o Led Zeppelin, o kterých jsme se tady zmiňovali. Nejprve to byla kniha Kladivo Bohů a pak Led Zeppelin - Příběh skupiny a její hudby. A právě tu jsem teď dočetla a tak jsem se rozhodla napsat o ní jakousi úvahu.

Je správné, že byla napsána kniha opravdu mapující tvorbu skupiny Led Zeppelin, dobře popisuje jejich vstup na hudební scénu konce 60 let a je navíc podložena fakty, jako jsou záznamy rozhovorů s jednotlivými členy, články z hudebního tisku, atd.

Na začátku knihy jsem cítila to nadšení, s kterým Led Zeppelin tvořili, jak se rozdávali fanouškům při koncertech, jejich radost ze společné práce. Je tady kladen důraz právě na tu tvrdou práci kolem koncertů a nahrávání alb. Jediné, co trochu vadí, je rozbor jednotlivých alb píseň po písni. Připadá mi, že popis písní je příliš odborný a vzdálený běžnému posluchači. Taky trochu vadí přehnaná kritika, třeba úvahy o tom, co a jak mělo být jinak, což myslím po tolika letech (a úspěších) je zbytečné. Ale i to je v knize zmíněno.

Co je ale horší, je to, že postupem času se vytrácí taková radostnost, která byla znakem práce Led Zeppelin a pod vlivem některých špatných událostí se jejich tvorba a přístup k práci začíná měnit. Je to hodně cítit už po nahrání alba Physical Graffiti. Nejlepší nálada jako by vyhasla s Houses of the Holy - mimochodem tohle album schytalo hodně kritiky, ale nedá se mu upřít, že dobrá atmosféra, za které vznikalo, se na albu odrazila asi nejvíc.

Nejlepší hodnocení si vysloužila deska Presence, nahraná po Robertově nehodě. Když jsem tohle četla, bylo mi z toho strašně smutno. A taky jsem určitě na Presenci začala pohlížet jinak, jako na desku plnou emocí a dost mi kniha pomohla v tom, abych tohle album pochopila. Ale prostě v tomhle období byl už ve vzduchu cítit konec. Drogy, násilí a i odcizení členů, pak smrt Robertova syna, to všechno byly znaky rozpadu Led Zeppelin. Myslím si, že by k němu došlo i bez Bonzovy smrti. Hodně to bylo vidět při popisu nahrávání posledního alba.

Kniha se mi moc líbila, myslím, že ukazuje Led Zeppelin ve správném světle, jako tvrdě pracující kapelu a lidi, kteří možná byli "arogantní hvězdy", ale na pódiu rozdali lidem ze sebe to nejlepší a hlavně je bavilo hrát. Taky asi potěší příznivce kapely spoustou dosud nepublikovaných fotek.