Kladivo Bohů - Stephen Davis

Tak jsem se jí konečně dočkala! Té knihy, o které jsem zatím jen slýchala a která vyšla v originále už v roce 1985 - Kladivo Bohů. Teď máme možnost i my, anglicky nemluvící (a tudíž neschopni nějakého kloudného překladu) si přečíst tuto úžasnou knihu. Já jsem si ji koupila v úterý a už jsem notně za polovinou. Musím říct, že ta kniha mě ohromila. Tolik nových informací jsem fakt nečekala. Myslela jsem si, že o Led Zeppelin už toho vím dost, ale tahle kniha mě přesvědčila, že mě Zeppelini nepřestanou nikdy překvapovat. Podle mě kniha přináší jiný pohled na kapelu, než Schody do nebe od Richarda Colea(cestovního manažera LZ), který se v ní zaměřil na líčení různých výtržností, které páchal hlavně on a John Bonham. Neříkám, že v knize Kladivo Bohů tyhle historky nenajdete. Ale pokud máte dobře nastudovány Schody, tak si jistě všimnete rozdílů, hlavně co se týče líčení povah jednotlivých členů, jejich chování a nakonec i těch veselých historek. Například Roberta Cole popsal jako nervózního vzteklounka, který se rád předvádí a vyvyšuje nad ostatní členy kapely. V Kladivu je Robert naopak popsán jako "milý a srdečný kluk z vesnice", tak si vyberte, čemu chcete věřit.
Jedno je ale jisté: při čtení téhle nové knihy jsem si vzpomněla na takový citát, který jsem kdysi kdesi četla a ve kterém se říká: Led Zeppelin jsou něco jako náboženství nebo druidismus - pokud je zbožňuješ, nehledáš na nich žádnou mouchu.
Knihu bych doporučila k přečtení opravdu každému vnímavému člověku, kterému něco říká muzika. Čte se lehce - jedním dechem a obsahuje i několik dosud nepublikovaných fotek. A nepočítejte s tím, že ji budete číst jen jednou a pak ji odložíte; budete se k ní stále vracet a rádi se necháte unést do světa hudby a tajemna Led Zeppelin.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Až naprší a uschne, pitomci

Arthur Lee: Vindicator