Neil Daniels - Robert Plant, Led Zeppelin, Jimy Page & Léta sólové kariéry

Konečně jsme se dočkali - po předlouhém čekání a neustálých odkladech vydavatele se vyloupl na světlo světa překlad knihy Neila Danielse o Robertu Plantovi. Kniha by měla splatit dluh, který vůči Robertu Plantovi hudební svět má - totiž podat svědectví o jeho sólové kariéře, hudebních vlivech a nesmírné pracovitosti a tvořivosti, kteréžto bývají v kontextu s jeho účinkováním v Led Zeppelin hanebně opomíjeny.

Jak se to tedy povedlo a jak na mě, jako na fanouška a příznivce, který má o Robertu Plantovi už nastudováno kdeco, kniha zapůsobila? V prvé řadě bych měla výtku k titulu. To je první věc, která mi vadí. Připadá mi totiž, jakoby navzdory tomu, že se kniha zabývá Plantovou sólovou kariérou ( i když kapitola Led Zeppelin je zde samozřejmě také v krátkosti zmíněna, i jeho hraní s Pagem) měl autor strach, že když titul ponese pouze Plantovo jméno, nebude už o něj takový zájem.

Další věcí je fotografie na přebalu knihy. Proč je zde fotka stará sedm let? Chápu, že kniha v originále vyšla už v roce 2007, ale pro českého překladatele by nemusel být problém doplnit Plantovu diskografii a oživit titul nějakou aktuální fotografií. Podotýkám, že v originále tam aktuální fotka je.

No, takže to by byly výtky k obalu. Nyní obsah - jak už je dnes zvykem, je v knize dost překlepů, což je všeobecná neřest moderní doby, na kterou si jen nerada zvykám. Jakoby neexistoval někdo, kdo udělá pořádně korektury. Promiňte, ale napsat Muddy Warers, to je ostuda.

Co se týče popisu Plantovy kariéry, najdete zde v podstatě všechny známé skutečnosti, které jste si už mohli přečíst porůznu rozházené všude možně - v knihách o Led Zeppelin a na webových stránkách, věnujících se Plantovi (podotýkám na zahraničních stránkách, pokud nepočítám tuto jedinou v češtině, kde se porůznu a rozházeně dozvíte o Plantovi taky dost). Ovšem jsou okořeněny historkami, jež popisují Plantovi přátelé a kolegové - je škoda, že v knize není více komentářů od samotného Roberta. Dodalo by jí to větší autenticity.

Oceňuji, že kniha je opravdu jako celek jedinou existující biografií Roberta Planta, kde se na jednom místě můžete dozvědět něco o jeho dětství, o jeho okouzlení blues, o mládí plném hledání identity, o novém hledání vlastního zvuku po rozpadu Led Zeppelin, o výletech do různorodých hudebních končin, o nespočtu spolupracovníků, kteří měli tu čest s ním spolupracovat. Oceňuji rovněž to, že kniha se důsledně zabývá pouze Plantovou hudbou a nesklouzává k lacinému líčení senzací a drbů ze soukromého života, jak bývá mnohdy zvykem. Závěrem, než nechám promluvit jednoho z Robertových spolupracovníků, bych chtěla říct, že Robert Plant by si za svou práci zasloužil daleko víc zájmu, než se mu dostává. První kniha, která představuje tvář tohoto neúnavného muzikanta, jež zasvětil hudbě celý svůj život a měl ohromný vliv na scénu několika posledních desetiletí, ve vás určitě probudí zájem poslechnout si znovu všechna jeho pozoruhodná alba. Hodnotím knihu jako zajímavou příručku, ve které je přehled všeho, co jsem dosud o Plantovi četla, pěkně pohromadě.

***

Hossam Ramzy: "Jedna vzpomínka mě vždycky rozesměje, kdykoli se mi vybaví. Po našem posledním koncertě v Melbourne v Austrálii v březnu roku 1996 jsme se všichni objímali a líbali a nevěřili jsme, že už je konec. Robert přišel a objal mě, položil mi levou paži na pravé rameno a řekl mi: "Hossam... A Sahby", což znamená: "Hossame, můj drahý, arabský příteli."

A já se slzami v očích řekl: "Ano, Roberte?" On řekl: "Tenhle projekt jsme spolu dělali skoro dva a půl roku, chci, abys věděl, že nezáleží na tom, co se během té doby stalo, nezáleží na tom, co kdo komu řekl nebo co kdo udělal, nezáleží na tom, kdo co vymyslel a jakým problémům jsme společně čelili. ... Pořád si myslím, že seš parchant!"

A protože jsme Roberta dobře poznal, předpokládám, že to byl jeho vlastní způsob, jak mi říct, že mě má rád. Mockrát jsem o tom přemýšlel... Tohle bylo mnohem lepší, než všechna 'mám tě rád', co jsem za život slyšel..."